Slepec

Dnes v noci jsem usínal nad překladem básně od Siegfrieda Sassoona (originál zde).

Ten, jemuž svět se bujaře mihotal
od očí k mozku a zpět v tvrdé lebi,
spřádaje v podvědomí goblény života,
teď obrácený do sebe je, zády k nebi.

Uzavřen do tvrze před vším, co miloval,
slepý a bez vášně, pohled, který bolí,
hladě zeď nejistě razí si cestu dál
skrz rachot velkoměst svou dlouhou bílou holí.

V hlavě mi přitom zněla písnička od Znouze.