Dvě lásky

Innokentij Fjodorovič Anněnskij byl dlouholetým profesorem klasických jazyků a nakonec i ředitelem gymnasia v Carském Sele. Anna Achmatovová, kterou tam učil, jej nazývala svým jediným učitelem. Psal básně, ale bratr mu poradil, aby nepublikoval dřív, než mu bude 35 let. Zítra je mi 35 let. Rovněž jsem si naordinoval nepublikovat svoje básně, ale má to ten doprovodný jev, že je přestávám i psát. Jsem zvědav, co mi v tomhle ohledu ta pětatřicítka přinese.

Každopádně je zde můj další pokus o překlad z ruštiny. Až nyní jsem zjistil, že část Anněnského poetického díla do češtiny převedl Václav Daněk, tedy ten samý, s nímž jsem si onehdy rozdal karty nad pamfletem Osipa Mandelštama. Nevím, zda přeložil i tuto báseň, ale má-li někdo náhodu Světovou četbu sv. 492 z roku 1978, můžete mě informovat v komentářích. A protože se mi ruština v poezii strašně zamlouvá, dám sem zase i originál. Anněnskij zemřel přesně před sto lety na železniční zastávce Carské Selo cestou na schůzku Společnosti klasických filologů.

Две любви

С.В. ф.-Штейн

Есть любовь, похожая на дым;
Если тесно ей - она одурманит,
Дать ей волю - и ее не станет...
Быть как дым,- но вечно молодым.

Есть любовь, похожая на тень:
Днем у ног лежит - тебе внимает,
Ночью так неслышно обнимает...
Быть как тень, но вместе ночь и день...


Dvě lásky

S.V. Štejnovi (a překlad Věrušce)

Existuje láska, která je jako dým;
když je jí těsno - srdce omamuje,
když jí dáš volno - do ztracena pluje...
Ach, být tak věčně mladým - dýmu podobným!

Existuje láska, která je jako stín;
ve dne u nohou ti věrně leží,
v noci tě obepne a střeží.
Ach, být tak ve dne v noci stínu podobným!