Chrám Matky boží od Huga jsem četl na chatě u Skřivánků nahoře pod Klínovcem, když mi bylo asi třináct. Byl to můj přechod od verneovek k historickým románům. Z přiložené mapky jsem se i při naší návštěvě v Paříži orientoval. Pamatoval jsem si, kde je Latinská čtvrť i Sorbonna, kde stál pranýř, k němuž připoutali Quasimoda. Detaily přímo o chrámu už jsem si ale nepamatoval. Krále na galerii jsem měl za krále francouzské, nicméně z průvodce jsem se dozvěděl, že jde o judské krále starozákonní. No, nebyl jsem sám, i za francouzské revoluce si vzbouřený lid myslel, že jde o francouzské krále a tak jim všem zurážel hlavy.
Stáli jsme dlouhou frontu, ale oproti té u Louvru byla asi šedesátinová a docela rychle ubývala. Zatím jsme tedy hledali Davida a Šalamouna, ale oni ti králové jsou jeden jako druhý, tak jsme se šalamounsky začali soustředit na náboženské motivy v portálech, ďábla od světců ještě poznáme, i když jsme je taky jako ty krále nikdy osobně neviděli. Jedno malé sousoší pod Panenkou Marií mě zaujalo na první pohled, protože mi připomnělo sousoší z chrámu Khadžuráho, které jsem si v dětství prohlížel v tatínkově tajné knize.
Tenhle je tedy z té tajné knihy a následující je z chrámu Naší Paní.
Teprve na druhý pohled mi došlo, že žena uprostřed je ztělesněný had čili hadice a to, co drží Adam s Evou je jablko.
Žádné komentáře:
Okomentovat