Na konci týdne se kadaňská Střelnice proměnila v nejkosmopolitnější místo v České republice. Po čtvrtečním koncertu Američana Chartranda totiž v pátek v klubu koncertovala ruská skupina Reelroad. Jejích sedm členů se přes pochyby některých diváků vešlo i s bicími nástroji pohodlně na podium a klub zaplnilo třicet diváků, což je trend, který mě těší. Pravda, skupina přijela do Kadaně za výrazně sníženou cenu oproti standardu, takže za normálních okolností bychom si koncert nemohli dovolit zorganizovat, ale to je věc vedlejší. Důležitější bylo, že koncert byl skvělý a stejně jako ve čtvrtek diváci nešetřili ani hlasivky, aby vyjádřili svou spokojenost. Byla tu i pětice mladých diváků pod dvacet let, a tak začínám propadat optimismu, za který se asi budu za týden chtít odkráglovat. Na koncertě kromě obvyklých nástrojů zazněly dudy, harfa, strunný nástroj gusli, žalejka neboli brjolka (něco mezi flétnou a rohem) či kaljuka (ruská fujara). Ale hlavně jsem slyšeli ruštinu a ještě podstatnější bylo, že jsme slyšeli parádní muziku, která zvedala ze židle.
O dvě patra výš pak byly asi tři stovky Vietnamců žijících v Čechách. Slavili na sále svůj dětský den, Tết Trung Thu, podzimní svátek, při němž doma ve Vietnamu chodí lampionové průvody. Byl jsem se podívat nahoře asi na pět minut a musím říct, že úroveň večera byla vyšší než úroveň většiny večerů, které na Střelnici probíhají, a hlavně chování lidí, jejich zdvořilost a slavnostnost, bylo lepší než na co jsme zvyklí od nás samotných. Neříkám, že se máme od Vietnamců přímo učit, ale všichni rasisti, co nemají rádi rákosníky, by se měli zajít podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat