Mezi knihami z babiččiny pozůstalosti byla jedna ve velmi přitažlivé úpravě – neautorizované rozhovory Petra Husáka s Tomášem Ježkem vydané pod názvem Budování kapitalismu v Čechách. Měl jsem Tomáše Ježka v době, kdy mě ještě politika vzrušovala, velmi rád, a tak jsem se do knihy začetl, ještě než jsem prohlédnul zbylý obsah krabic s knihami a dokumenty.
Pochopil jsem, proč mě tehdy politika bavila. Kniha byla vydaná v roce 1997, kdy jsem vstoupil do ODS a popisuje přesně to, co nese v názvu. Po roce vydání došlo bohužel k renesanci socialismu jak vnitrostátně tak po vzniku EU i kontinentálně. Dnes, kdy i hlavní sídla firem mají u svých vstupů vývěsku s poděkováním evropským fondům za podporu při stavbě, je sen o kapitalismu dávno vzácným plynem někde v horních vrstvách atmosféry. Rozplynul se nám před očima ve zdání sociálního státu, v němž ale žijí ekonomicky naprosto pasivní občané.
Tomáš Ježek snil o čistém a spořádaném rakouském městečku s bílými domy, hospůdkami a rovnováhou v duši. Představoval jsem si ty krásné neděle, kdy lidé vycházejí z kostelů, všechny domy už jsou obílené, všechny ploty natřené, všechny trávníky sestříhané. Není nic, co by někdo pečlivý neměl na starosti – prostě taková ta nudná Evropa.
Přiznám se, že mě by bavil klidně i jižanský model s bordelem, ale se svobodným a podnikavým duchem. Vlastně to, co i u nás lidé umí – tedy teď myslím zejména naše vietnamské spoluobčany.
Bohužel ani jeden model kapitalismu se nekoná, a tak mi zbývají jen vzpomínky na jeho budování tenkrát, kdy se do Prahy valily Rolling Stones a kdy ještě Píďan prodával zeleninu v podloubí na náměstí.
Tomáš Ježek píše tak pěkně o ekonomii, že bych ji šel z fleku studovat. Je to věda, která si v podání některých vědců zaslouží svoji Múzu stejně jako ji má astronomie nebo historie. Myslím, že z ní sem tam něco utrousím i na soběpisník.
Dnes jsem se díky Tomáši Ježkovi podíval na kobylku Kenu Galbraithovi. Tento ekonom docela pěkně popsal stav kapitalismu v Americe 50. a 60. let jako situaci, v níž neviditelná ruka trhu selhává, neboť ceny nediktují zákazníci, ale monopoly a výrobci, kteří se domluví, a mzdy neurčují zaměstnavatelé, ale odbory. Z toho Galbraithovi vyplynulo, že je třeba ekonomiku regulovat a usměrňovat státem. Galbraith byl poradcem mnoha prezidentů a napsal několik bestsellerů. Nezdají se vám ty myšlenky lákavé? Myslím, že se dá směle říci, že jde vlastně o konvenční moudrost, což je termín, který sám Galbraith razil pro něco, s čím souhlasí většina obyvatel, aniž by potřebovala důkazy. Jako příklad uvedl například názor, že si před Kolumbem lidé mysleli, že Země je placka. Nemysleli přátelé, ti, co přemýšleli, už dávno před Kolumbem přisuzovali (samozřejmě že bez důkazů, které umíme snést dnes), že je Země kulatá.
A zde je názor Miltona Friedmana:
Mnozí reformátoři – Galbraith v tom není zdaleka sám – zastávají negativní názor vůči volnému trhu, protože jim brání v provedení jejich reforem, protože umožňuje lidem, aby chtěli, co chtějí, a ne to, co chtějí reformátoři.
Další držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman si myslí, že Galbraitha nikdy nebrali ekonomové vážně, protože psal pouze zjednodušené recepty na komplexní ekonomické problémy pro lidi a o diskusi s odborníky ani nestál. Nazývá jej podnikatelem v politice a mediální celebritou, ale rozhodně ne ekonomem. Krugman časem změnil tento radikální názor, takže jeho vypovídací hodnota není tak silná. I v tom je ekonomie jako věda vzrušující.
A ještě názor Tomáše Ježka:
Než člověk pochopí, že Galbraith je kretén, potřebuje na to dva roky. Že teorie konvergence je blbost, na to potřebuje taky minimálně dva roky, protože ona ta teorie byla vlastně docela hezká. Zajímalo by mě, jestli je i dnes pan docent na VŠE a ZČU před studenty stejně radikální. Já bych mu v tom fandil.
Pochopil jsem, proč mě tehdy politika bavila. Kniha byla vydaná v roce 1997, kdy jsem vstoupil do ODS a popisuje přesně to, co nese v názvu. Po roce vydání došlo bohužel k renesanci socialismu jak vnitrostátně tak po vzniku EU i kontinentálně. Dnes, kdy i hlavní sídla firem mají u svých vstupů vývěsku s poděkováním evropským fondům za podporu při stavbě, je sen o kapitalismu dávno vzácným plynem někde v horních vrstvách atmosféry. Rozplynul se nám před očima ve zdání sociálního státu, v němž ale žijí ekonomicky naprosto pasivní občané.
Tomáš Ježek snil o čistém a spořádaném rakouském městečku s bílými domy, hospůdkami a rovnováhou v duši. Představoval jsem si ty krásné neděle, kdy lidé vycházejí z kostelů, všechny domy už jsou obílené, všechny ploty natřené, všechny trávníky sestříhané. Není nic, co by někdo pečlivý neměl na starosti – prostě taková ta nudná Evropa.
Přiznám se, že mě by bavil klidně i jižanský model s bordelem, ale se svobodným a podnikavým duchem. Vlastně to, co i u nás lidé umí – tedy teď myslím zejména naše vietnamské spoluobčany.
Bohužel ani jeden model kapitalismu se nekoná, a tak mi zbývají jen vzpomínky na jeho budování tenkrát, kdy se do Prahy valily Rolling Stones a kdy ještě Píďan prodával zeleninu v podloubí na náměstí.
Tomáš Ježek píše tak pěkně o ekonomii, že bych ji šel z fleku studovat. Je to věda, která si v podání některých vědců zaslouží svoji Múzu stejně jako ji má astronomie nebo historie. Myslím, že z ní sem tam něco utrousím i na soběpisník.
Dnes jsem se díky Tomáši Ježkovi podíval na kobylku Kenu Galbraithovi. Tento ekonom docela pěkně popsal stav kapitalismu v Americe 50. a 60. let jako situaci, v níž neviditelná ruka trhu selhává, neboť ceny nediktují zákazníci, ale monopoly a výrobci, kteří se domluví, a mzdy neurčují zaměstnavatelé, ale odbory. Z toho Galbraithovi vyplynulo, že je třeba ekonomiku regulovat a usměrňovat státem. Galbraith byl poradcem mnoha prezidentů a napsal několik bestsellerů. Nezdají se vám ty myšlenky lákavé? Myslím, že se dá směle říci, že jde vlastně o konvenční moudrost, což je termín, který sám Galbraith razil pro něco, s čím souhlasí většina obyvatel, aniž by potřebovala důkazy. Jako příklad uvedl například názor, že si před Kolumbem lidé mysleli, že Země je placka. Nemysleli přátelé, ti, co přemýšleli, už dávno před Kolumbem přisuzovali (samozřejmě že bez důkazů, které umíme snést dnes), že je Země kulatá.
A zde je názor Miltona Friedmana:
Mnozí reformátoři – Galbraith v tom není zdaleka sám – zastávají negativní názor vůči volnému trhu, protože jim brání v provedení jejich reforem, protože umožňuje lidem, aby chtěli, co chtějí, a ne to, co chtějí reformátoři.
Další držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman si myslí, že Galbraitha nikdy nebrali ekonomové vážně, protože psal pouze zjednodušené recepty na komplexní ekonomické problémy pro lidi a o diskusi s odborníky ani nestál. Nazývá jej podnikatelem v politice a mediální celebritou, ale rozhodně ne ekonomem. Krugman časem změnil tento radikální názor, takže jeho vypovídací hodnota není tak silná. I v tom je ekonomie jako věda vzrušující.
A ještě názor Tomáše Ježka:
Než člověk pochopí, že Galbraith je kretén, potřebuje na to dva roky. Že teorie konvergence je blbost, na to potřebuje taky minimálně dva roky, protože ona ta teorie byla vlastně docela hezká. Zajímalo by mě, jestli je i dnes pan docent na VŠE a ZČU před studenty stejně radikální. Já bych mu v tom fandil.
Žádné komentáře:
Okomentovat