Nemůžu spát, tak jsem si udělal čaj pro těhotné a zasedl ke kapitole Vývoj spontánního chování u novorozence v Příhodově Ontogenezi lidské psychiky. Věruška se trochu obává, že budu na našem robátku provádět vědecké experimenty ve snaze objevit nové reflexy, jako byl třeba ten šošolkový, ale to se samozřejmě obává planě. Jsem jen fascinován možnými souvislostmi, které existenci reflexů provázejí.
O úchopovém reflexu jsem věděl. Tatínek mé první lásky ji prý ve dvou měsících věšel v koupelně na šňůru, aby jej dokázal – neboj Věruško, to dělat nebudu. Václav Příhoda reflex nazývá Robinsonův, ale vzhledem k tomu, že se zřejmě týká stromového způsobu života v době, kdy jsme byli ještě prostí primáti, zval bych ho já spíš reflexem Tarzanovým.
Dalším zajímavým fylogenetickým reflexem je úlekový nebo také objímací reflex, zvaný po svém objeviteli Ernstu Morovi někdy Morův. Když dítě polekáme nebo změníme prudce polohu jeho hlavy, vypne nohy a hlavu a rozhodí rukama tak, aby mohlo vzápětí pevně obejmout imaginární cosi. To cosi byla zřejmě ve vývoji našeho druhu maminka, na které dítě viselo a když došlo k nečekanému prudkému pohybu, dítě se reflexivně chytlo pevněji. Jak se Václav Příhoda zmiňuje, Lesný a Odvárková jej vyvolali rovněž stiskem kůže v podbřišku. Reflex se ztrácí v šestém měsíci.
Že má dítě tendenci všechno osahat ústy, a tak při dotyku špulí rty, to je všeobecně známé, ale málokdo by bez odborné literatury věděl o tonickém šíjovém reflexu. Dítě jím reaguje nožičkami a ručičkami na otočení hlavy na stranu. Hezky je to vidět na tomto videu. Václav Příhoda zmiňuje, že Arnold Gesell reflexu přikládá velký význam a upozorňuje na fylogenetickou paralelu, ale bohužel o této paralele se nedozvíme nic. Leda že Magnus jej prý nejprve pozoroval u králíka – máme ho tedy společný s nižšími tvory. Co ale pro Boha znamená?
O tom, že dítě ve vodě dokáže dělat tempa, jsem také věděl, ale naprosto mě zarazil tzv. fenomén lezení a kráčení. Asi pětina dětí již v den narození dokáže lézt a když je postavíme chodidly na podložku a přidržíme jim trup a hlavu, tak normálně kráčí, přes 50% jich to dokáže 14. dne po porodu. Obě „schopnosti“ se ztrácejí ve třetím až pátém měsíci. Mohlo by jít o anticipaci lezení a chůze, ale prý jde spíše zase o fylogenezi. No jo, jenže jakou?
Naše děťátko už se má k životu a zřejmě trénuje nějaký fotbalový reflex, protože když jsem si ho včera chtěl poslechnout, pletl si moji hlavu s míčem. Těším se na tebe, ty můj malý Pelé.
O úchopovém reflexu jsem věděl. Tatínek mé první lásky ji prý ve dvou měsících věšel v koupelně na šňůru, aby jej dokázal – neboj Věruško, to dělat nebudu. Václav Příhoda reflex nazývá Robinsonův, ale vzhledem k tomu, že se zřejmě týká stromového způsobu života v době, kdy jsme byli ještě prostí primáti, zval bych ho já spíš reflexem Tarzanovým.
Dalším zajímavým fylogenetickým reflexem je úlekový nebo také objímací reflex, zvaný po svém objeviteli Ernstu Morovi někdy Morův. Když dítě polekáme nebo změníme prudce polohu jeho hlavy, vypne nohy a hlavu a rozhodí rukama tak, aby mohlo vzápětí pevně obejmout imaginární cosi. To cosi byla zřejmě ve vývoji našeho druhu maminka, na které dítě viselo a když došlo k nečekanému prudkému pohybu, dítě se reflexivně chytlo pevněji. Jak se Václav Příhoda zmiňuje, Lesný a Odvárková jej vyvolali rovněž stiskem kůže v podbřišku. Reflex se ztrácí v šestém měsíci.
Že má dítě tendenci všechno osahat ústy, a tak při dotyku špulí rty, to je všeobecně známé, ale málokdo by bez odborné literatury věděl o tonickém šíjovém reflexu. Dítě jím reaguje nožičkami a ručičkami na otočení hlavy na stranu. Hezky je to vidět na tomto videu. Václav Příhoda zmiňuje, že Arnold Gesell reflexu přikládá velký význam a upozorňuje na fylogenetickou paralelu, ale bohužel o této paralele se nedozvíme nic. Leda že Magnus jej prý nejprve pozoroval u králíka – máme ho tedy společný s nižšími tvory. Co ale pro Boha znamená?
O tom, že dítě ve vodě dokáže dělat tempa, jsem také věděl, ale naprosto mě zarazil tzv. fenomén lezení a kráčení. Asi pětina dětí již v den narození dokáže lézt a když je postavíme chodidly na podložku a přidržíme jim trup a hlavu, tak normálně kráčí, přes 50% jich to dokáže 14. dne po porodu. Obě „schopnosti“ se ztrácejí ve třetím až pátém měsíci. Mohlo by jít o anticipaci lezení a chůze, ale prý jde spíše zase o fylogenezi. No jo, jenže jakou?
Naše děťátko už se má k životu a zřejmě trénuje nějaký fotbalový reflex, protože když jsem si ho včera chtěl poslechnout, pletl si moji hlavu s míčem. Těším se na tebe, ty můj malý Pelé.
Žádné komentáře:
Okomentovat