5. března 2011

Píseň o poslední schůzce

Před 45 lety zemřela ruská básnířka Anna Achmatovová. Před sto lety zažila v Paříži románek s Amedeem Modiglianim. Tehdy namaloval například tento její akt...
V roce 1911 také vznikla báseň, o jejíž volné převedení do češtiny jsem se pokusil. Jsou to silná slova, umocněná ve mně vědomím, že Modiglianiho pozdější pravá žena Jeanne Hébuterneová slib daný touto básní splnila...

V hrudi chlad mě stíhal muky,
chůzí však hraně ledabylá
rukavičku jsem z jedné ruky
přes druhou lehce přehodila.

Všechno se zdálo tak vzácně jasné,
však náhle přišlo v duši temno!
Hlas jako ze tmy, když lampa zhasne,
ptal se mě šeptem: „Umřeš se mnou?

Byl jsem oklamán a podveden
svým krutě mrzkým osudem“.
„I já se cítím světem podvedená.
Umřu s tebou jako tvoje žena.“

Tohle je lásky píseň labutí.
Dům ztemněl, jenom v ložnici
zůstala svíce, která sfouknutí
odolá navždy – planě hořící.

Žádné komentáře: