Letos a možná ještě pár let následujících si moc nezacestuji, alespoň ne pro mě obvyklým poznávacím způsobem a už vůbec ne autostopem. Inspirován plány několika svých přátel a známých, pustil jsem se do plánování expedice. Včera jsem viděl v Objektivu reportáž z jedné takové výpravy na Nový Zéland a musím říct, že mě inspirovala. Byla totálně amatérská, vlastně dost slabá, ale uvědomil jsem si na ní, že za těch dvacet let jsme dosáhli ohromného pokroku: že dnes si každá parta nadšenců může jet kam chce, natočit co chce a při troše štěstí se s tím dostat i do celostátního vysílání. Takové ambice nemám. Nemám ani chutě cestovat někam daleko. Nechybí mi ale to nadšení.
Nadšení ve mně totiž vzbudila moje první legionářská knížka. Nikdy jsem nečetl Koptu ani Medka, nikdy jsem nešel hlouběji pod učebnicové znalosti, a to jsem vždycky tvrdil, že mě 1. světová válka baví. Nafackoval bych si, že jsem někde ztratil pradědečkův legionářský šátek z Ruska. Doufám, že během menší expedice do dědečkovy pozůstalosti v Soběslavi ještě nějaké další rodinné relikvie objevím. Ale zpět k věci. Nedávno jsem se ocitl tady v Kadani v antikvariátu tváří v hřbet dvěma románům od jakéhosi Adolfa Zemana. Jedna se jmenovala Hrdinové od Arrasu a druhá Doss Alto. Protože miluju Itálii, vzal jsem si večer do postele tu druhou.
Po několika stránkách románu o československých legiích v Itálii, který Adolf Zeman (mimochodem žijící mezi stejnými roky jako Kamil Zeman neboli Ivan Olbracht, 1882 – 1952) pojmenoval podle stěžejní bitvy o udržení kóty 703 v Alpách, jsem měl jasno. Ta místa, o kterých se v knize píše, chci vidět. Když jsem si je postupně vyhledával v mapě a v encyklopediích, zjistil jsem, že by to mohl být i úžasný zájezd, protože ta místa mají co nabídnout i turisticky. Myšlenku zájezdu jsem ale postupně zavrhnul, ačkoli založení cestovní kanceláře, kde by konečně poznávací zájezdy dostaly i smysl v podobě niti souvislostí, je mým tajným snem.
Expedice by mohla pokrýt i několik let a navázat na projekt Československé obce legionářské s názvem Legie 100, která má připomenout sto let od založení legií. Během čtení románu mě napadaly další a další věci, a tak tu s nimi postupně seznámím čtenáře soběpisníku, kteří jsou přednostními možnými účastníky expedice. Nicméně, bude dobré, když se mezi nimi kromě laiků a nadšenců jako jsem já sám, najdou i lidé odpovídající některé z těchto kategorií: česky mluvící Ital(ka), příp. italsky mluvící Čech(yně); kameraman(ka); lékař(ka); zkušený/á řidič(ka); chův(a).
Výsledkem expedice, která by mohla proběhnout i v několika letech, by měl být filmový materiál, z něhož by vznikl dokument či vícero dokumentů, jež by inovátorsky, netradičně, neotřele (což je skorem totéž) pojaly tematiku československých legií v Itálii, jejich dějinných souvislostí, současné reflexe v Čechách i v Itálii s důrazem na stav národní paměti a hrdosti tam i zde. Bude to něco stát, ale taky se budeme snažit sehnat pár sponzorů.
Nadšení ve mně totiž vzbudila moje první legionářská knížka. Nikdy jsem nečetl Koptu ani Medka, nikdy jsem nešel hlouběji pod učebnicové znalosti, a to jsem vždycky tvrdil, že mě 1. světová válka baví. Nafackoval bych si, že jsem někde ztratil pradědečkův legionářský šátek z Ruska. Doufám, že během menší expedice do dědečkovy pozůstalosti v Soběslavi ještě nějaké další rodinné relikvie objevím. Ale zpět k věci. Nedávno jsem se ocitl tady v Kadani v antikvariátu tváří v hřbet dvěma románům od jakéhosi Adolfa Zemana. Jedna se jmenovala Hrdinové od Arrasu a druhá Doss Alto. Protože miluju Itálii, vzal jsem si večer do postele tu druhou.
Po několika stránkách románu o československých legiích v Itálii, který Adolf Zeman (mimochodem žijící mezi stejnými roky jako Kamil Zeman neboli Ivan Olbracht, 1882 – 1952) pojmenoval podle stěžejní bitvy o udržení kóty 703 v Alpách, jsem měl jasno. Ta místa, o kterých se v knize píše, chci vidět. Když jsem si je postupně vyhledával v mapě a v encyklopediích, zjistil jsem, že by to mohl být i úžasný zájezd, protože ta místa mají co nabídnout i turisticky. Myšlenku zájezdu jsem ale postupně zavrhnul, ačkoli založení cestovní kanceláře, kde by konečně poznávací zájezdy dostaly i smysl v podobě niti souvislostí, je mým tajným snem.
Expedice by mohla pokrýt i několik let a navázat na projekt Československé obce legionářské s názvem Legie 100, která má připomenout sto let od založení legií. Během čtení románu mě napadaly další a další věci, a tak tu s nimi postupně seznámím čtenáře soběpisníku, kteří jsou přednostními možnými účastníky expedice. Nicméně, bude dobré, když se mezi nimi kromě laiků a nadšenců jako jsem já sám, najdou i lidé odpovídající některé z těchto kategorií: česky mluvící Ital(ka), příp. italsky mluvící Čech(yně); kameraman(ka); lékař(ka); zkušený/á řidič(ka); chův(a).
Výsledkem expedice, která by mohla proběhnout i v několika letech, by měl být filmový materiál, z něhož by vznikl dokument či vícero dokumentů, jež by inovátorsky, netradičně, neotřele (což je skorem totéž) pojaly tematiku československých legií v Itálii, jejich dějinných souvislostí, současné reflexe v Čechách i v Itálii s důrazem na stav národní paměti a hrdosti tam i zde. Bude to něco stát, ale taky se budeme snažit sehnat pár sponzorů.
Tak kdo se hlásí?
1 komentář:
Se mnou stoprocentně počítej!
Okomentovat