V Pamětech Václava Černého jsem si na několika místech přečetl v souvislosti se smrtí Konstantina Biebla, že Vítězslav Nezval napsal polohádankovitou báseň do Lidovek: Kosťo, „proč nezdvihs aspoň telefon“. Podle Černého „věděl asi ledacos okolo té smrti, ale telefon, aby uklidnil přítele v bezedné hrůze, měl přece první zvednout on“.
Hledal jsem báseň na internetu a zprvu nenašel. Pak jsem v knihovně prošel tu část Nezvalova díla, která mi zabírá jeden foch, abych objevil sbírku Křídla, kde je ta báseň hned za Třemi smutečními básněmi za Františka Halase. Je opravdu minimálně polohádankovitá. Ona citovaná řádka zní jinak, a tak jsem báseň poté na internetu nejen našel, ale objevil s ní i neuvěřitelné (v pozůstalosti objevené) zápisky Vítězslava Nezvala právě „okolo té smrti“.
Nechci si tu vystřílet munici, ale tímto všechny zvu na poetické pásmo z básní Konstantina Biebla, kterou plánuji na 60. výročí Bieblova skoku z okna letos 12. listopadu, a kde bych chtěl roušku tajemství básníkova skonu poodhalit.
V říjnu 1949 napsal Biebl Manifest Vítězslavu Nezvalovi, v němž se postavil za Nezvalovu poesii v poslední sbírce Veliký orloj. Nicméně odlitý (spíš než kovaný) komunista Biebl už má po únoru první pochyby:
To my jsme jiní pašáci místo o Vzkříšení nocí táhnoucích lampionů
Kdejakou frézu — slovy je to tak snadné — zapřáhnem do služeb pokroku
Co na tom že do pochodu s vypětím všech sil pracujících milionů
Budeme falešně zpívat jenom tak naoko do kroku
Nejsnadněji se vyrábějí na rudo natřené zmetky
Možná že vyjdou nám jako tombola z rohu vždy slepé Fortuny
Vyšleme několik otřepaných frází do rozvědky
Nechte si zajít své básně nechte si svoje rozumy
Ten poslední verš se asi stane mottem listopadového vzpomínkového a recitačního večera.
Hledal jsem báseň na internetu a zprvu nenašel. Pak jsem v knihovně prošel tu část Nezvalova díla, která mi zabírá jeden foch, abych objevil sbírku Křídla, kde je ta báseň hned za Třemi smutečními básněmi za Františka Halase. Je opravdu minimálně polohádankovitá. Ona citovaná řádka zní jinak, a tak jsem báseň poté na internetu nejen našel, ale objevil s ní i neuvěřitelné (v pozůstalosti objevené) zápisky Vítězslava Nezvala právě „okolo té smrti“.
Nechci si tu vystřílet munici, ale tímto všechny zvu na poetické pásmo z básní Konstantina Biebla, kterou plánuji na 60. výročí Bieblova skoku z okna letos 12. listopadu, a kde bych chtěl roušku tajemství básníkova skonu poodhalit.
V říjnu 1949 napsal Biebl Manifest Vítězslavu Nezvalovi, v němž se postavil za Nezvalovu poesii v poslední sbírce Veliký orloj. Nicméně odlitý (spíš než kovaný) komunista Biebl už má po únoru první pochyby:
To my jsme jiní pašáci místo o Vzkříšení nocí táhnoucích lampionů
Kdejakou frézu — slovy je to tak snadné — zapřáhnem do služeb pokroku
Co na tom že do pochodu s vypětím všech sil pracujících milionů
Budeme falešně zpívat jenom tak naoko do kroku
Nejsnadněji se vyrábějí na rudo natřené zmetky
Možná že vyjdou nám jako tombola z rohu vždy slepé Fortuny
Vyšleme několik otřepaných frází do rozvědky
Nechte si zajít své básně nechte si svoje rozumy
Ten poslední verš se asi stane mottem listopadového vzpomínkového a recitačního večera.
Žádné komentáře:
Okomentovat