Ještě nemám dočteno, ale už mám popsané čtyři stránky poznámkami z románu Sinclaira Lewise Vzduch zdarma, tak se o ně začnu pomalu dělit. Je to román (road novel) o cestě autem přes celé Spojené státy, napsaný roku 1919. Fascinující svět v něčem naruby z dnešního pohledu, ale ve většině případů naprosto podobný tomu našemu, včetně rychlosti jízdy, již kniha udává kolem 80 mil za hodinu, a pojídání hamburgerů. Lewis prosazuje demokratické auto na úkor aristokratického vlaku, kde kterým se vozí snobové, „… protože kára, koupená z druhé ruky a snadno zase prodejná, byla levnější než vlaky“ (97 – stránka českého vydání z r. 1932). Překlad není nejlepší, místy dokonce dost krkolomný, ale přesto se mi líbí jeho autentičnost.
To z tohoto románu byly ony Pullmanovy vozy. Ale pěkně popořadě. Představím vám hlavní hrdinku – řidičku Kláru Boltwoodovou.
Klára vychodila dobrou školu ve Filadelfii. Byla zvyklá na roztomilou zahálku, příjemnou nečinnost, oříškovou čokoládu, a někdy se divila, proč je vlastně na světě. (11)
To z tohoto románu byly ony Pullmanovy vozy. Ale pěkně popořadě. Představím vám hlavní hrdinku – řidičku Kláru Boltwoodovou.
Klára vychodila dobrou školu ve Filadelfii. Byla zvyklá na roztomilou zahálku, příjemnou nečinnost, oříškovou čokoládu, a někdy se divila, proč je vlastně na světě. (11)
... ráda si poslechla symfonický koncert, ale nedařilo se jí, byla-li potom přetřásána obratnost, s jakou flétny převzaly vůdčí motiv. (12)
Klára je prostě z vyšší newyorské třídy, kdežto muž, do něhož se cestou zamiluje, je obyčejný automechanik Milt Dagget.
Hovořil s panem Johanesem – nikoli, vy Kláry z brooklynského Návrší, tento mladý muž z garáže a ošuměle oděný mladý ředitel chudobné školy, hovořící spolu v městě, jež bylo jen malou tečkou na cestě, nemluvili spolu o úrodě ani o tom, že nadstrážník chodí s Widdi Perkinsovou. Hovořili o chovu ryb, Elihu Rootovi, o duševědných důkazech nesmrtelnosti, o státním majetku, o samospouštěmi pro lehké vozy a o povídkách Irvina Cobba. (46)
Nu a proč by si i takový skladník ve šroubárně nemohl přečíst Vergilia v originále a proč by si v týdle republice nemoh' čistě umytej a oholenej fasádník zatancovat s intelektuálkou?
Pokračovat budeme zase příště.
Klára je prostě z vyšší newyorské třídy, kdežto muž, do něhož se cestou zamiluje, je obyčejný automechanik Milt Dagget.
Hovořil s panem Johanesem – nikoli, vy Kláry z brooklynského Návrší, tento mladý muž z garáže a ošuměle oděný mladý ředitel chudobné školy, hovořící spolu v městě, jež bylo jen malou tečkou na cestě, nemluvili spolu o úrodě ani o tom, že nadstrážník chodí s Widdi Perkinsovou. Hovořili o chovu ryb, Elihu Rootovi, o duševědných důkazech nesmrtelnosti, o státním majetku, o samospouštěmi pro lehké vozy a o povídkách Irvina Cobba. (46)
Nu a proč by si i takový skladník ve šroubárně nemohl přečíst Vergilia v originále a proč by si v týdle republice nemoh' čistě umytej a oholenej fasádník zatancovat s intelektuálkou?
Pokračovat budeme zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat