Po bellevillském parku jsme se vrátili do latinské čtvrti. Den předtím jsme totiž chytili v Pantheonu zavírací dobu, a tak jsme si tentokrát nechali dost času. Mám tuhle budovu spojenu s Foucaltovým kyvadlem od Umberta Eca a s dobou, kdy jsem toužil zapsat se do dějin nějakým podobným záhadplným románem. Ta doba za sebou vlastně nikdy neudělala tlustou čáru a kdybych si měl literaturou vydělávat, asi by na nějaký takový i došlo. Pobyt v Pantheonu ve mě vyvolal pocit, že bych mohl hned začít, třeba pod pseudonymem Danek Hnědý.
Kyvadlo se zrovna houpalo nad čtrnáctkou, když jsem ucítil potřebu dojít se vyčůrat. Není to symbolické?
Prošel jsem kolem pamětní desky Saint Exupéryho a vzpmněl si na jedno místo v Malém princi, že poušť dělá krásnou to, že někde skrývá studni. Tajemství odhaleno, v Pantheonu musí být studna živé vody.
Ruce revolucionářů ukazují směrem k prameni.
A opravdu, když sejdete spirálové schodiště, naleznete pramen podzemní vody, v níž si lidé oplachují ruce po návštěvě toalety. Netuší, co se s nimi stane!
Marie Curie s Pierrem o prameni věděli, ale maskovali své zasvěcení radioaktivním ozářením.
Byli jsme slepí, ale prozřeli jsme. Díky bohům
Žádné komentáře:
Okomentovat