Včera jsem si na poště vyzvedl pár knížek a mezi nimi se skvěla i kniha o Bohuslavu Hasištejnském z Lobkovic z roku 1836 sepsaná a sestavená Karlem Vinařickým, t. č. farářem na Kováni u Mladé Boleslavi. Připomnělo mi to mé mladistvé nadšení historií, kdy jsem si poznámky z gymnazijních hodin psal pravopisem Wácslawa Wladivoje Tomka. Zde přináším ukázku z jedné zajímavé kapitoly, čímž si zároveň připravím i půdu pro jeden článek o reformě češtiny navržené Ladislavem Klímou.
Mezi tjm co Bohuslaw na wýchodě putowal, biskupská stolice w Olomúci se oprázdnila. Učený a rowně pobožný biskup Olomúcký a spolu Waradjnský, Jan z Prostnice, wysoce wážený od králů, uherského Matiáše i českého Wladislawa, složil se sebe wšecka důstogenstwj a wstaupil do řehole sw. Františka, chtěge w tiché pobožnosti ztráwiti ostatek žiwobytj swého. Biskupstwj Waradjnské bylo brzy důstogným opatřeno spráwcem. Kapitula Olomúcká také přistaupila k nowému wolenj. Pochvalná powěsť o učenosti a ctnostech Bohuslawowých, jakož i také poraučení samého Krále Wladislawa, i přjmluwa mocného pána pod obogj, Ctibora Towačowského z Cjmburka, heytmana markrabstwj Morawského, naklonila kanownjky, že Bohuslawa gednohlasně za biskupa zwolili. Nebyl sice posawad ani knězem, ale měl do sebe wšecky wlastnosti wýborného preláta. Oldřich z Lichtenšteyna, biskup Tridentský, poraučege ho w Prosinci 1490 kardinálowi Ostienskému Julianowi, takové swědectwí o něm wydáwá: „Dowěděw se, že biskupstwkj Olomúckému požádán gest český pán, Bohuslaw z Hasišteyna, bratr Jana Hasišteynského, který nedáwno poselstwj wykonal u našeho swatého otce Innocencia, za powinnost kladu sobě, dle zásluhy a k obecnému užitku cjrkwe Božj, Wašj Velebnosti poraučeti muže, gehož gsme se oba we Ferraře znáti naučili, pod gednau střechau přátelsky s njm přebýwagjce. Pocházjť dle wědomj mého netoliko z rodu wysokého a z tétéž wlasti, ale mimo mnohé zewnitřnj tělesné přednosti gest on také muž welmi učený, latině a řečtině wýmluwný řečnjk, filosof, práwnjk, a w pjsmech swatých dobře zběhlý. Podobně sobě také mnoho ctnostj osobil; gest mjrný, střídmý, zdrženliwý, swětskému zbožj neoddaný, stydliwý, čistotný, takže se ani v neymenšj náklonnosti k nedowoleným rozkošjm u něho nagjti nedá.“
Papež Alexandr VI. ale nakonec Bohuslava neuznal a na biskupský stolec dosadil Ardicina della Porta a po jeho smrti svého synovce Jana Borgiu. Možná i za to napsal Bohuslav po papežově smrti onen epitaf, který jsem přeložil do angličtiny a který je tak už dva roky netknutý vtělen do článku o Alexandru VI. na anglické wikipedii. Článek o tomto nechvalně známém papeži od té doby zhlédlo cca 1.000.000 lidí (je to 8935. nejčtenější článek vůbec). Možná i u nás v Kadani máme na olomouckou epizodu Bohuslava Hasištejnského v Olomouci jednu památku, ale to by mi historici spíš vyvrátili, viď Luky?
Mezi tjm co Bohuslaw na wýchodě putowal, biskupská stolice w Olomúci se oprázdnila. Učený a rowně pobožný biskup Olomúcký a spolu Waradjnský, Jan z Prostnice, wysoce wážený od králů, uherského Matiáše i českého Wladislawa, složil se sebe wšecka důstogenstwj a wstaupil do řehole sw. Františka, chtěge w tiché pobožnosti ztráwiti ostatek žiwobytj swého. Biskupstwj Waradjnské bylo brzy důstogným opatřeno spráwcem. Kapitula Olomúcká také přistaupila k nowému wolenj. Pochvalná powěsť o učenosti a ctnostech Bohuslawowých, jakož i také poraučení samého Krále Wladislawa, i přjmluwa mocného pána pod obogj, Ctibora Towačowského z Cjmburka, heytmana markrabstwj Morawského, naklonila kanownjky, že Bohuslawa gednohlasně za biskupa zwolili. Nebyl sice posawad ani knězem, ale měl do sebe wšecky wlastnosti wýborného preláta. Oldřich z Lichtenšteyna, biskup Tridentský, poraučege ho w Prosinci 1490 kardinálowi Ostienskému Julianowi, takové swědectwí o něm wydáwá: „Dowěděw se, že biskupstwkj Olomúckému požádán gest český pán, Bohuslaw z Hasišteyna, bratr Jana Hasišteynského, který nedáwno poselstwj wykonal u našeho swatého otce Innocencia, za powinnost kladu sobě, dle zásluhy a k obecnému užitku cjrkwe Božj, Wašj Velebnosti poraučeti muže, gehož gsme se oba we Ferraře znáti naučili, pod gednau střechau přátelsky s njm přebýwagjce. Pocházjť dle wědomj mého netoliko z rodu wysokého a z tétéž wlasti, ale mimo mnohé zewnitřnj tělesné přednosti gest on také muž welmi učený, latině a řečtině wýmluwný řečnjk, filosof, práwnjk, a w pjsmech swatých dobře zběhlý. Podobně sobě také mnoho ctnostj osobil; gest mjrný, střídmý, zdrženliwý, swětskému zbožj neoddaný, stydliwý, čistotný, takže se ani v neymenšj náklonnosti k nedowoleným rozkošjm u něho nagjti nedá.“
Papež Alexandr VI. ale nakonec Bohuslava neuznal a na biskupský stolec dosadil Ardicina della Porta a po jeho smrti svého synovce Jana Borgiu. Možná i za to napsal Bohuslav po papežově smrti onen epitaf, který jsem přeložil do angličtiny a který je tak už dva roky netknutý vtělen do článku o Alexandru VI. na anglické wikipedii. Článek o tomto nechvalně známém papeži od té doby zhlédlo cca 1.000.000 lidí (je to 8935. nejčtenější článek vůbec). Možná i u nás v Kadani máme na olomouckou epizodu Bohuslava Hasištejnského v Olomouci jednu památku, ale to by mi historici spíš vyvrátili, viď Luky?
Žádné komentáře:
Okomentovat