O Antonínu Markovi se na wikipedii dočtete např. toto: V letech 1804–1808 studoval v Litoměřicích teologii. Zde se seznámil s Josefem Jungmannem a stali se celoživotními přáteli. Jungmannovi se bystrý mladík zalíbil a brzy jej zapojil do své vědecké činnosti. Marek se na Jungmannových projektech podílel od roku 1807. V předmluvách ke svému Slovníku česko-německému vyzdvihuje Jungmann Markův přínos; Marek sem dodával nová vhodná slova... Vytvořil řadu dnes běžných českých slov, u jiných společně s Josefem Jungmannem upravovali jejich pravopis. Vrcholem jeho jazykovědného díla je Logika neboli Umnice (1820, přepracována 1844). Zde vytvořil kompletní české filozofické vědecké názvosloví, které z velké části přetrvalo dodnes, např. věda, předmět, obsah, rozsah, druh, názor, domněnka.
V pondělí mi přišla Logika nebo Umnice z roku 1820 poštou až domů. Rozečetl jsem ji ještě na schodech. Miluju pravopis doby Karla Ignáce. Z té knížky by se mohli studenti učit dodnes.
Kdož trpnému umu se podrobuge, gest oddán předsudku (Vorurtheil). Předsudek uznáwá úsudky z mamných důvodů za prawé. Úsudek některý, ačkoli prawý, přece může býti předsudkem, n. p. když wěc proto za prawau držjm, že gi můg soused za prawau uznáwá. – Nešťastný gest swého neštěstj hoden; – kdo nám pochlebuge, gest rozumný člověk. – Kdo gest staršj, gest i maudřejšj. – Co gest užitečno, gest i dobro a t. d.
Žádné komentáře:
Okomentovat