a jako mimikry
až na dno mého srdce padla
jak mlíčí na jikry.
O Janu Nebeském rytíři z Wojkowicz asi málokdo slyšel. Jeho starobylý rod opravdu sahal pouze k jeho otci, který jako zakladatel prvního velkoobchodu hnědým uhlím, přesvědčil tehdejší orgány, že takový rod existoval a že mu náleží šlechtický titul Jan Baptist Nebeský rytíř z Wojkowicz. Tento titul byl sice v roce 1904 zrušen, ale syn Jan jej dále užíval jako umělecký pseudonym.
Přišla mi včera od něj dedikovaná sbírka básní Meditace z roku 1905 – básní moc krásných, dekadentních, takových, jaké jsem toužil psát, když mi bylo jeho 20 let. Našel jsem v těch básních svoje staré myšlenky, touhy, dokonce snad (nebojím se to přiznat) i své místy pokulhávající vlohy. V roce 1907 byl básník údajně trvale upoután na lůžko, na němž tedy pak setrval dlouhých 37 let. A dál psal básně. Těším se, až si budu moct přečíst některé z tohoto období. Zatím jsem ale nadšen tím, co mám (krátkým pátráním na googlu jsem zjistil, že sbírka je dedikovaná Juliu
Skarlandtovi, básníku a budoucímu českosloveskému diplomatu v
Berlíně a Terstu (sic!), prastrýčkovi básníka Petra Skarlanta). Neodtrhnul jsem se včera od knihy, dokud jsem nepřečetl poslední její stranu. Nejsou všechny ty básně těžké jako tahle, ale všechny ji mají jakoby za zády (a navíc je jediná z knihy doslova vytržená, a tak ji vytrhávám i takto obrazně):
Nač bát se smrti – často chci si říkat
– jak známo – jednou musí přijít přec;
je lépe dřív té myšlence si zvykat,
až uzříme v ní všední, prostou věc:
Buď jsme jen strojem, pouhá materie,
hmotou je stav náš, myšlénka i cit
– pak smrt je strašnou jen, pokud ta hmota žije,
po té jak před zrozením bude klid.
Nač cenit hmotu? Nač to „já“ tak chránit,
je-li to „já“ jen přelud, chybný vjem?
Vždyť fantom nelze nikdy ničím ranit,
když „já“ – i smrt je tedy fantomem
A jsem-li víc…
Pak Víc je Všechno Bytí!
Pak řízeno vše Rukou tajemnou!
Pak Poslání znamená moje žití,
pak Účel četl ortel nade mnou.
A jsem-li víc…
Pak Víc je Všechno Bytí…!
Pak vše má Účel, Smysl – Velký Střed!
Pak umřít znamená jen nějak jinak žíti – –
Tak v knize veden – nač se o „já“ chvět?
A přec ta velká Všeho Nejistota!
To velké všech velkých Tajemství!
Hmota a Duch a Duch a Já a Hmota
– a nyní: Zánik? Přerod? … kdož to ví…
Daleká cesta – bez pasu, ba jména.
Snad Vše – snad Nic – to všecko v jeden den.
Tak Ztracená anebo Nalezená
má duše vejde v Život nebo v Sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat