Připomněl jsem si dnes pět let starý rozhovor s Tomášem Halíkem, který souzní s mým míněním. Tehdy to bylo kolem 20 těl, letos přes 200. Zatím ještě anonymních. Ale v souvislosti s tím, jak to nese, dočkáme se jistě mnohých nových překvapení. S výstavou zásadně nesouhlasím, přestože jsem asi v menšině a děti ze školních výprav si mohou myslet něco o magorech a hrobech. Tohle jde přes hranici mojí jinak téměř absolutní tolerance.
Výstava s mrtvým diskobolem
naplňuje mé srdce bolem.
Každý se radši místo bronzu
podívá na mrtvého Honzu
a pro stažené tělo Lenky
chlapům se prázdní peněženky.
Prý je to věcí názoru:
já dávám přednost mramoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat