Prostě někam

„Nezáleží mi na tom kam,“ řekla Alenka
„Potom ale nezáleží ani na tom, kudy se vydáš,“ odpověděla kočka.
„… hlavně abych se dostala prostě někam,“ dodala Alenka na vysvětlenou.

Má postel je jako malá loďka,
na které spolu můžem potkat
třeba i pana Carrolla
– stačí jen správně zavolat!

Bude nám s tváří pomatence
vyprávět příběh o Alence,
jak spadla do králičí nory
a potkala tam různé tvory,
a podle toho, co tam vypila,
se buď zvětšila nebo zmenšila.

Pak půjdeš s Alenkou prostě někam
a budeš zvědavá, jestli vás nechám.

Rád bych šel s vámi, ale vím,
že někam prostě nepatřím.

Přesně před 150 lety v Oxfordu na ostrůvku pod jedním mostem přes řeku Temži, které ale obyvatelé univerzitního města říkají zásadně Isis, nastoupilo na loďku pět postav: tři malé dívky, sestry a dva muži – Reverend Duckworth (ten to celé odvesloval, inu hoden kachního života) a Charles Dodgson. Prostřední z obou dívek, která před dvěma měsíci dovršila deset let, požádala pana Dodgsona, aby sestrám vyprávěl nějakou pěknou pohádku. Příběh, který si třicetiletý muž vymýšlel, dívky zaujal natolik, že po něm chtěly, aby jej sepsal. Až po více než dvou letech čekání, přinesl Dodgson Alence, dívce, která stála u zrodu pohádky, rukopis s názvem Alice's Adventures Under Ground neboli Alenčina dobrodružství pod zemí jako dárek k Vánocům. 

O rok později vyšla kniha s rozšířeným obsahem pod názvem Alenčina dobrodružství v říši divů. Moje oblíbená dětská knížka s ilustracemi Markéty Prachatické. Když jsem pak na gymnáziu začal sám tvořit, míval jsem v Lounech ve sklepě na nočním stolku pro inspiraci tuhle fotku vystřiženou z časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí, nalepenou na kartonu a ostřiženou dědovou vlnkovou krájčekou na fotky.

Jsem zvědav na Julinčina dobrodružství, už teď ale vím, že do její vnitřní fantazie se jen tak nedostanu.