K následující básni mě inspirovala jedna polská básnička (miluju to ł, které jsem do české verze nemohl dát).
Tančí takhle jehla s nití,
jehla ráda, nit se štítí:
tanec že prý není pro ni,
div, že slzu neuroní.
Já tě v tanci povedu,
ty mě pouze následuj!
Jehla vpravo, nitka vlevo.
No vidíš, že nejsi dřevo!
Jehla štychem, nitka uchem.
Vidíš, je to jednoduché!
Pan Náprstek v kapele
hraje sólo veselé.
Polka, kvapík, krok sun krok,
potom valčík. Pozor cvok!
Tanec, že prý není pro nit?
Pro nic za nic jen se honit?
Nevoněl jí, už jí voní,
podívejte, jak se honí!
A že není to nit běžná,
jde z ní trochu cítit režná.
Hleďme jehlu – džentlmena,
jak ji hledá v kupce sena.
A už jsou zas v jednom kole,
nahoře a zase dole
(nit už radši na kofole).
Celý večer tančily,
až pyžámko ušily.
Ať se pěkně vyspinká
v tom pyžámku Julinka!
Žádné komentáře:
Okomentovat