Minulé Vánoce jsem tu s jásotem odhaloval jednu pravdu, kterou
teď budu muset poníženě odvolat nebo přinejmenším zpochybnit. Zjistil
jsem tehdy, že Václav Pantaleon Kirwitzer nezemřel v Macau, ale v
Meacu, což jsem v pramenech našel jako japonské město Miyako v provincii
Iwate, jen jsem si nějak zapomněl přečíst, že tohle město bylo založeno
až v roce 1941.
Včera bylo sv. Františka Xaverského, a tak jsem si z knihovny vytáhl jeho korespondenci. A hle, usazen na toaletě čtu si v jeho dopisech z Japonska, že v Mijaku sídlí císař Japonska a nejvyšší pán v zemi: „O Mijaku se vypráví tolik věcí, že tomu uvěřím teprve tehdy, až to sám uvidím. Říkají, že město má 96 tisíc domů, a dva Portugalci, kteří město viděli, nám vyprávěli, že jeden z nich má být daleko větší než největší domy v Lisabonu…“ Když pak sv. Xaverius spatřil Mijako na vlastní oči, píše o „kdysi významném městě“, které rozvrátili války, ale přesto je tam stále přes sto tisíc domů. Řeč není o žádném menším městě, než je známé Kjóto
Jenže v tajných dějinách Jezuitů od Jiřího Novotného a Františka Poláka se píše: „Na vlastní žádost je pak roku 1617 vyslán se skupinou dvaceti šesti nových misionářů na čínskou misii pod vedením jezuitského kněze Nicolase Trigaulta. Jejich loď „San Carlos″ přistála v dubnu 1618 v západoindickém přístavu Goa, kde pak Václav Pantaleon Kirwitzer působil až do roku 1621. Od roku 1622 působil v čínském Maccau, kde užíval čínské jméno Čchi Wej-Cchaj. Zde také 22. května 1626 zemřel a byl pochován. Během svého působení v Číně navštívil i Tibet a japonské Kjótó a udržoval úzké kontakty s německým jezuitou Johannem Adamem Schallem von Bell, jenž se podílel na reformě čínského kalendáře a byl prezidentem císařského Astronomického úřadu v Pekingu.“ Čemu tedy věřit?
Stačí mi chvíle, abych se dopátral pádných informací. Bohuslav Balbín ve své knize Bohemia Docta uvádí, že Kirwitzer zemřel v čínském Macau v roce 1626. Tuto knihu v roce 1788 poprvé vydal František Martin Pelcl, který o osm let později vydal německy spis o českých jezuitech, kde ovšem uvádí, že Kirwitzer zemřel v Meacu. Na první pohled by se mohlo zdát, že šlo o Pelclovu neúmyslnou chybu, ale mnohem spíš tento poctivý historik uvěřil, že Kirwitzer musel navštívit Japonsko, protože tam z Evropy mířil (dojel však právě jen do indické Goy) a v roce 1622 vydal knihu o mučednické smrti Jana Křtitele Machada, který zemřel v roce 1617 právě v Japonsku. Kirwitzer ale z Evropy odjel až roku 1618 a podmínky v Japonsku misionářům nepřály. Jezuitský řád v Japonsku nemohl působit, a tak působil v exilu právě v Macau. Názory na Kirwitzerovu smrt se liší nejen v místě, ale i v datu, někteří autoři uvádějí rovněž roky 1618, 1624 či dokonce 1642, ale většina se shoduje v roce 1626. A pro Macao je nejpádnějším důkazem zápis jednoho z jezuitů, který v roce 1659 na vlastní oči viděl Kirwitzerův hrob v kostele v Macau s datem úmrtí 22. května 1626.
Omlouvám se všem, kteří měli pravdu a panu Fochlerovi za matení. Sv. Františkovi Xaverskému děkuji, že mi udělil lekci.
Včera bylo sv. Františka Xaverského, a tak jsem si z knihovny vytáhl jeho korespondenci. A hle, usazen na toaletě čtu si v jeho dopisech z Japonska, že v Mijaku sídlí císař Japonska a nejvyšší pán v zemi: „O Mijaku se vypráví tolik věcí, že tomu uvěřím teprve tehdy, až to sám uvidím. Říkají, že město má 96 tisíc domů, a dva Portugalci, kteří město viděli, nám vyprávěli, že jeden z nich má být daleko větší než největší domy v Lisabonu…“ Když pak sv. Xaverius spatřil Mijako na vlastní oči, píše o „kdysi významném městě“, které rozvrátili války, ale přesto je tam stále přes sto tisíc domů. Řeč není o žádném menším městě, než je známé Kjóto
Jenže v tajných dějinách Jezuitů od Jiřího Novotného a Františka Poláka se píše: „Na vlastní žádost je pak roku 1617 vyslán se skupinou dvaceti šesti nových misionářů na čínskou misii pod vedením jezuitského kněze Nicolase Trigaulta. Jejich loď „San Carlos″ přistála v dubnu 1618 v západoindickém přístavu Goa, kde pak Václav Pantaleon Kirwitzer působil až do roku 1621. Od roku 1622 působil v čínském Maccau, kde užíval čínské jméno Čchi Wej-Cchaj. Zde také 22. května 1626 zemřel a byl pochován. Během svého působení v Číně navštívil i Tibet a japonské Kjótó a udržoval úzké kontakty s německým jezuitou Johannem Adamem Schallem von Bell, jenž se podílel na reformě čínského kalendáře a byl prezidentem císařského Astronomického úřadu v Pekingu.“ Čemu tedy věřit?
Stačí mi chvíle, abych se dopátral pádných informací. Bohuslav Balbín ve své knize Bohemia Docta uvádí, že Kirwitzer zemřel v čínském Macau v roce 1626. Tuto knihu v roce 1788 poprvé vydal František Martin Pelcl, který o osm let později vydal německy spis o českých jezuitech, kde ovšem uvádí, že Kirwitzer zemřel v Meacu. Na první pohled by se mohlo zdát, že šlo o Pelclovu neúmyslnou chybu, ale mnohem spíš tento poctivý historik uvěřil, že Kirwitzer musel navštívit Japonsko, protože tam z Evropy mířil (dojel však právě jen do indické Goy) a v roce 1622 vydal knihu o mučednické smrti Jana Křtitele Machada, který zemřel v roce 1617 právě v Japonsku. Kirwitzer ale z Evropy odjel až roku 1618 a podmínky v Japonsku misionářům nepřály. Jezuitský řád v Japonsku nemohl působit, a tak působil v exilu právě v Macau. Názory na Kirwitzerovu smrt se liší nejen v místě, ale i v datu, někteří autoři uvádějí rovněž roky 1618, 1624 či dokonce 1642, ale většina se shoduje v roce 1626. A pro Macao je nejpádnějším důkazem zápis jednoho z jezuitů, který v roce 1659 na vlastní oči viděl Kirwitzerův hrob v kostele v Macau s datem úmrtí 22. května 1626.
Omlouvám se všem, kteří měli pravdu a panu Fochlerovi za matení. Sv. Františkovi Xaverskému děkuji, že mi udělil lekci.
Žádné komentáře:
Okomentovat