Tato báseň je inspirovaná textem písně maďarské zpěvačky Eriky Kertész, nicméně rád bych ji věnoval Julince, její mamince, ale i všem dalším maminkám, co mají dcery, a dcerám, co možná budou mít svoje dcery... tedy všem děvčatům od mitochondriální Evy po poslední ženu, kterou lidstvo vymře po přeslici.
dvě malé ručky
andělská křídla
ale v těch nevinných očích
je rovněž vidět zřídla
strachu a teprve daleko za nimi
sny jako bubliny
z mýdla
a pak v těch samých očích
v tom jejich upřeném zraku
najednou spatříš víru
víru že bez zázraku
nelze se ani narodit
natož se kolébat
na oblaku
život je jako hra
na začátku máš trému
pak uděláš první krok
a až přiblížíš se stému
budeš už tuhle píseň
zpívat děvčátku
svému
andělská křídla
ale v těch nevinných očích
je rovněž vidět zřídla
strachu a teprve daleko za nimi
sny jako bubliny
z mýdla
a pak v těch samých očích
v tom jejich upřeném zraku
najednou spatříš víru
víru že bez zázraku
nelze se ani narodit
natož se kolébat
na oblaku
život je jako hra
na začátku máš trému
pak uděláš první krok
a až přiblížíš se stému
budeš už tuhle píseň
zpívat děvčátku
svému
Žádné komentáře:
Okomentovat