Vítkovi z Nebes
Je noc. Tvá první celá, dítě.
Maminka plenky zahřeje.
Tma rozhodila svoje sítě,
do kterých chytá zloděje.
Slyšíš krůčky? Spi, nic se neděje!
To jenom Láska přišla rozpačitě
k postýlce jemně pohladit tě.
Ráno tu najdeš její šlépěje.
Tetička Víra rovněž navštíví tě,
pěkně se na tebe usměje,
a do třetice na úsvitě
přijde i sudička Naděje.
(inspirováno Rondelem Tristana Corbiéra, s nímž budeš, Vítku, slavit svoje narozeniny)
Žádné komentáře:
Okomentovat