Když první světlo vklouzne do Tvých nic netušících očí
a Tvoje ústa – tak neodkládaně – vdechnou sladký den,
bude trvat jenom chvíli, než tě oheň spálí a moře smočí.
Tak křič! Křič radostí! Protože, až vyrosteš z plen,
všechny zítřky se promění v dnešky a dovrší se čas,
kdy opustíš míč a stavebnice a z toho nejvyššího stromu
uvidíš širý svět, jak zve tě a vyzývá k dobytí svých krás,
které čekají jen na to, až se ti budou smět dát. A k tomu,
jak budeš hledat a nacházet v té nepřeberné změti
dnů a roků, které pádí kolem jako TGV nové generace,
uslyšíš svůj vlastní zázrak zrození, jak křičí: Čas letí!
a ty budeš muset uznat, že životu začíná nová štace:
Svět je teď tvůj, tak užívej ho v radosti a smíchu
až do té noci, kdy křik zrození uzavře se v tichu.
Žádné komentáře:
Okomentovat