Divadelní prázdniny

V červenci a srpenci mají divadla obvykle prázdniny. A jelikož tento soběpisník má v podtitulu "režisérský", tak budou po tyto dva měsíce přípěvky opravdu velmi skromné. Ne že bych zažíval nějakou soukromou okurkovou sezónu, ale není nad klid bez IT. Divadlo Navenek vyhlásilo prázdniny až po Janu Husovi, jelikož 5.-6. července probíhaly tzv. Hasištejnské hradní hrátky, letos zase o něco lepší než loni. Pan Skotek tam opět balil ženské. Před tím jsem byl oslavit Mozartův rok na Bertramce, uvnitř mě zaujal asi jen strop, ale zahrada u Dušků je jedním z nejhezčích míst v Praze. 3. července jsem si trochu zazávodil na kole na nově otevřené cyklistické stezce za kadaňským stupněm. Včera jsem si byl rovněž za stupněm zajezdit na koni (pravdu díc, jen teoreticky; povozil se ale synovec Vítek, kterého tu máme na převýchovu). Byl jsem také na Žižkově v kostele sv. Prokopa a pak už po stopách Jaroslava Seiferta, s nímž letos hodlám trávit léto. V září bych pak chtěl zorganizovat takovou skromnou vzpomínku na tohoto básníka k 20. výročí jeho úmrtí. Včera mi přišel novoroční tisk Romance o králi Václavu IV. (vydaný v prosinci 1949) s podpisem autora a kresbou Karla Svolinského. To, co mi ale dělá největší radost, si nechám pro sebe. A ještě bilance: následující verše z díla Jaroslava Seiferta budou 300. článkem tohoto soběpisníku, který byl asi 7,5-tisíckrát čten (z toho cirka tisíckrát mnou, abych dostál názvu "soběpisník", jenž vynalezl Jiří Nebeský).