Má milá, tak to chodí,
že všechno konec má;
a otálení škodí
nám oběma.
Stále se klanět kráse
zdá se tak nevinné,
však to, co věčné zdá se,
vždy pomine.
Čas kolovrátkem točí,
kde přízi mění v nit
a za led chce žár v očích
nám vyměnit.
Tváře i těla s dobou
pozbydou půvabu,
vrásky na nich pak mohou
hrát na babu.
Připravme srdce dobře
na to, co rozum ví:
milujme, než nás pozře
čas prchavý.
Tu báseň-vzkaz lze zkrátit:
svou lásku dnes mi dej;
nechceš-li zítra tratit,
tak neváhej!
(originál zde)
