Tatínek má narozeniny, teta svátek a před jedním a sto léty se narodil Vladimír Holan. Toho má ráda maminka. A naučila to i mě, pokud jde vztah k básníkovi vůbec naučit. Tatínek má rád Lermontova, aspoň to tvrdí.
„I špatný básník je básník, říkával Jindřich Hořejší. Ale je těžší, ne-li přímo těžké napsat verše, aby nedaly lidem usnout. Verše vzrušující jako toužený, ale nenadálý polibek. Palčivé jako včelí bodnutí. Aby utkvěly v mysli, ať už způsobí okouzlení, smutek, překvapení či radost.“
/Jaroslav Seifert, Všecky krásy světa, kapitola Noc na uhelném trhu/
Palčivé verše Jaroslava Seiferta nechme zaznít ve čtvrtek v refektáři františkánského kláštera. A dejme slovo oblíbeným básníkům mých rodičů. Ještě snad jeden klep z Všecek krás světa na okraj. Když se v 50. letech Seifert s Holanem vypravili do Frenštátu pod Radhoštěm, „jen taktak, že jsme se nezamilovali do mladičké Mahulenky P. Holan však moudře usoudil, že je pro nás příliš vdaná…“
TĚLO ŽENY
Všechna má slova, zničená nahým úžasem,
mluví o těle ženy... Vědomo své krásy
vyzývá mou němotu
k stesku, písni, zbožňování, ba k věštbě,
ale jako by se mělo ještě doplnit, co chybí,
už je tu chtíč...
Každá láska je nešťastná.
/Vladimír Holan, sbírka Bolest/
MY ROZEŠLI SE
My rozešli se, na portrét
tvůj zřím však stále, se mnou bdí:
jak zbledlý přízrak lepších let
útěchou duše mé je vždy.
I nových vášní poddán hrám,
já nezrušil té lásky kruh:
chrám opuštěný – vždycky chrám,
svržený idol – vždycky bůh.
/Michail Lermontov, 1837, přeložil Josef Hora, autor Itálie/
„I špatný básník je básník, říkával Jindřich Hořejší. Ale je těžší, ne-li přímo těžké napsat verše, aby nedaly lidem usnout. Verše vzrušující jako toužený, ale nenadálý polibek. Palčivé jako včelí bodnutí. Aby utkvěly v mysli, ať už způsobí okouzlení, smutek, překvapení či radost.“
/Jaroslav Seifert, Všecky krásy světa, kapitola Noc na uhelném trhu/
Palčivé verše Jaroslava Seiferta nechme zaznít ve čtvrtek v refektáři františkánského kláštera. A dejme slovo oblíbeným básníkům mých rodičů. Ještě snad jeden klep z Všecek krás světa na okraj. Když se v 50. letech Seifert s Holanem vypravili do Frenštátu pod Radhoštěm, „jen taktak, že jsme se nezamilovali do mladičké Mahulenky P. Holan však moudře usoudil, že je pro nás příliš vdaná…“
TĚLO ŽENY
Všechna má slova, zničená nahým úžasem,
mluví o těle ženy... Vědomo své krásy
vyzývá mou němotu
k stesku, písni, zbožňování, ba k věštbě,
ale jako by se mělo ještě doplnit, co chybí,
už je tu chtíč...
Každá láska je nešťastná.
/Vladimír Holan, sbírka Bolest/
MY ROZEŠLI SE
My rozešli se, na portrét
tvůj zřím však stále, se mnou bdí:
jak zbledlý přízrak lepších let
útěchou duše mé je vždy.
I nových vášní poddán hrám,
já nezrušil té lásky kruh:
chrám opuštěný – vždycky chrám,
svržený idol – vždycky bůh.
/Michail Lermontov, 1837, přeložil Josef Hora, autor Itálie/
jt’m
Žádné komentáře:
Okomentovat