Včerejší představení Mandragory pro mě bylo něčím zvláštní. Hned řeknu čím. Po prvním pohledu do hlediště jsem věděl, pro koho hraju. Ostatní se na mě můžou zlobit, ale já to prozradím. Hrál jsem vlastně jen a jen pro Vojtu Krause.
Když naše divadlo mělo premiéru Krásky a zvířete a potřebovalo nakopnout do zadku, aby mohlo jít dál, dostal jsem já osobně kopanec, z kterýho se nikdy nevzpamatuju. Po představení se vzadu v šatně objevil Vojta a jeho oči prozrazovaly, že přišel upřímně poblahopřát k úspěchu (jinak by asi ani nechodil, to je jasný). Jsou věci, na který by se mělo vzpomenout na smrtelné posteli (kdyby, jak někde píše Turgeněv, člověk před smrtí nemyslel na naprostý hovadiny). Výraz těch očí by si to určitě zasloužil.
Nedávno jsem Vojtovi napsal, že jsem odešel od manželky, aby se to nedozvěděl od všetečných lidových vypravěčů, které takové věci nejen zajímají, ale hlavně je zajímá, jak a v jakém dramatickém zpracování je předat dál. Už mi vzkázal, že mi přijde nafackovat, ale jako vždycky se při tom prý usmíval. Včera se z ničeho nic objevil po aplausu za oponou, blahopřál nám a v jeho očích bylo vidět, – co vlastně všechno v nich bylo vidět? Sám k ránu na Rybě jsem měl dost času o tom přemýšlet. Vím, že mě pochopí, i když tu facku si nepochybně taky zasloužím.
Když naše divadlo mělo premiéru Krásky a zvířete a potřebovalo nakopnout do zadku, aby mohlo jít dál, dostal jsem já osobně kopanec, z kterýho se nikdy nevzpamatuju. Po představení se vzadu v šatně objevil Vojta a jeho oči prozrazovaly, že přišel upřímně poblahopřát k úspěchu (jinak by asi ani nechodil, to je jasný). Jsou věci, na který by se mělo vzpomenout na smrtelné posteli (kdyby, jak někde píše Turgeněv, člověk před smrtí nemyslel na naprostý hovadiny). Výraz těch očí by si to určitě zasloužil.
Nedávno jsem Vojtovi napsal, že jsem odešel od manželky, aby se to nedozvěděl od všetečných lidových vypravěčů, které takové věci nejen zajímají, ale hlavně je zajímá, jak a v jakém dramatickém zpracování je předat dál. Už mi vzkázal, že mi přijde nafackovat, ale jako vždycky se při tom prý usmíval. Včera se z ničeho nic objevil po aplausu za oponou, blahopřál nám a v jeho očích bylo vidět, – co vlastně všechno v nich bylo vidět? Sám k ránu na Rybě jsem měl dost času o tom přemýšlet. Vím, že mě pochopí, i když tu facku si nepochybně taky zasloužím.
<3
Žádné komentáře:
Okomentovat