Moje nová univerzita

Maximu Gorkému jsme na základní škole zhustili jméno na MaGor a od té doby jsem ho všude míjel, v knihovně, v antikvariátu, v paměti. A když se v paměti náhodou vynořil, pak vždycky jen na fotce se Stalinem. O to víc mě jednou překvapila jedna celkem pohledná dívka, která mi řekla, že zrovna dočetla Gorkého. Snad ne reminiscence na V.I.Lenina? zasmál jsem se. Ale hlodalo to ve mně měsíce, roky a včera jsem poprvé sáhl po knížce od tohoto zavrženého zakladatele socialisticko-realistické literatury, který vychválil skvělé chování Sovětů k vězňům v Gulagu, nastěhoval se do vily po milionáři Rjabušinskym, Stalin po něm nechal pojmenovat Tupoleva ANT-20, největší letadlo své doby, a pak ho ještě s Molotovem nesli v rakvi. Teprve později jsem se dozvěděl o Gorkého trefných a jízlivých analýzách komunismu, kterému nakonec podlehl, aby mu na úplný konec podlehl i jako jedna z jeho obětí. Ta knížka stála 1,-Kč a stojí za to. Moje univerzity jsou o tom, že člověka nenaučí škola nikdy to, co ho naučí život a jeho jednotlivé postavičky. Poslední dobou jsou ty postavičky i mojí univerzitou a tak coby čerstvý student hltám novou látku a potkávám nové a nové profesory, docenty a odborné asistenty v těch nejzaplivanějších nočních podnicích, na ulici, na nádražích, u holiče… Stačí se zaposlouchat do těch krátkých, několikaslovních přednášek, které nabízí život a už už se hrnete k prvnímu zápočtu… Jako Gorkij.

„Ty, Maxime, nepřiučuj se zlodějině!“ říkával mi. Přitom si důkladně probíral prsty svůj našedivělý vous a přimhuřoval lstivé, drzé oči. „Vidím: máš jinou cestu, jsi člověk duchovní.“
„Co to znamená – duchovní?“
„No – takový člověk nic nezávidí, je jenom zvědavý…“

Gorkij hned doznává, že záviděl, hodně záviděl, ne majetek, ale schopnosti. A to je možná ještě horší než závidět majetek. Přemýšlím o tom, co závidím já… Jak rád bych byl vždycky jen zvědavý…

<3