Ve čtvrtek 30. března proběhne v kostelíku Stětí sv. Jana večer na téma historie. Martin Šíl, který večery připravuje, oslovil naše divadlo Navenek, jestli bychom nezahráli něco z historie nebo o ní. Původně měl na mysli třeba legendu o vzniku jména Hasištejna, kterou jsme hráli při Hasištejnských hradních hrátkách loni v srpnu. Ale to je hra pro deset herců a celá stojí na hradním terénu, takže by se v kostelíku velice špatně uváděla. Napadlo mě tedy oprášit text starofrancouzské hry z 15. století (námětem již ze století 13.) Fraška o kádi, kterou jsme původně plánovali jako hru loutkovou (text z roku 1950 počítal s maňáskovým provedením, jak se hra hrála na Jiráskově Hronově v roce 1949). Původní překlad Dr. Otakara Dubského z roku 1923 (jeden z jehož 200 výtisků vlastním:-) se ovšem liší pouze v nuancích a hlavně ve jménech postav. Hlavní postavy se v původní české verzi jmenují Kubíček a Hanička. A já jsem pro jejich ztvárnění zcela náhodou vybral pravého Kubíčka a pravou Haničku. Tu je máte, jak listují ve výše uvedených vydáních:
Plán existuje, teď už jen zapracovat na jeho realizaci, nejlépe stachanovským tempem.
„Nová, výtečná a tuze veselá fraška o kádi“ je o mladém manželovi, jenž je svou ženou a tchýní donucen sepsat si své desatero povinností na svitek pergamenu, aby zaručil jejich dodržování. Tím je mi hra velmi blízká, sám jsem měl takové desatero vyvěšené nad počítačem, pamatuji si jen, že jeden z bodů zněl „sedat si při čůrání na prkýnko“.
Tchýni sehraje má milá Mrkvétka. Tchýně se v původní Dubského verzi jmenuje Bětka, ale tady asi dáme přednost verzi Jana Malíka, který ji přezděl na Hátu. Mrkvétka mi bude sekundovat i jako sváděná a nakonec svedená Lukrécie v Mandragoře. Dnes se k ní jdu večer učit text. Ať žije Stanislavskij! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat