Náš češtinář přinesl na jednu z prvních hodin na gymnáziu čerstvě vydanou sbírku básní od Jaroslava Holoubka Včelí král. Běžel jsem si ji hned ze školy koupit. Dnes jsem ji od té doby otevřel poprvé a našel tam pár celkem pěkných básní.
Bolest času
Co bylo už se nevrátí
teď je teď
je divné že hlouběji než srdce
je bolestný šrám
o němž nebude už nic vědět
budoucí ptačí výška
a rybářské ticho
a dětský pláč
O bolesti času
podobně jako o času bolesti
si myslíme
že je tím nejspolehlivějším kriteriem
Ale čas nic nezhojí
Tam dole pod pamětí
to bolí ještě víc
Co v téhle chvíli?
Zapomenout? Jaká síla je k tomu zapotřebí?
Vzpomínky krvácejí zevnitř
svědomí kope lstivou penaltu
A z tribun lísají se k nebi
lidskou tmou
kýchající slova
Slova slova
mezi zrozením a smrtí
ve jménu věčnosti
sladké jak dušičkový podvečer
Zkusit znova? A potisící přijít
s větou Mám tě rád?
A poticící zvednout kapotu
jak roucho, pod nímž tepe koník tachometru?
A potisící přepsat jeden verš
a potisící zůstat sám a nebát se
a potisící postavit se pověrám a genetice
a zastydět se za své slabosti
a znovu hrdě zvednout hlavu
až k šibenici?
Když nejde o život jde o všechno
Znovu si s námi lidský rozměr
pohrává
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat