Citlivé osoby ať nevstupují

V Pátku Lidových novin je celý článek věnován sebevraždám – celkem příjemná četba na ranní cestu z Prahy do Kadaně. „První myšlenka na sebevraždu je jako díra v boku lodi. Můžete vylézt na stěžeň, a stejně budete mít nakonec nohy ve vodě,“ napsal jeden sebevrah na rozloučenou. Článek taky připomněl sebevraždu Petra Lébla, který se ve svých čtyřiatřiceti letech poté, co poštou rozeslal na dvě stě vzkazů na rozloučenou, oběsil v provazišti divadla Na zábradlí, kde byl režisérem. Myslím, že ta skvělá bulvární zpráva o tom, že pod visatcem herci sehráli celé jedno představení, než ho další den objevil technik, je jeho velkým režijním kusem, pro který scénář napsala tetička Deprese.

Když jsem sháněl provaz do Olivie Twist, narazil jsem na problém, kde jsou takové provazy k dostání. Potřeboval jsem dva, a tak stoje uprostřed města, povzdechl jsem si, že kdybych se chtěl oběsit, nevěděl bych ani, jak si pořídit provaz. A to jsem si až posléze uvědomil, že ve hře, kterou začínáme zkoušet na další sezónu, hraju detektiva Slima, který se jde ze zoufalství oběsit na hřbitov. Nakonec jsem provazy sehnal – jeden jsem dostal od studenta a druhej jsem si půjčil od jednoho koňáka. A včera jsem si (slze v zákulisí nad jednou dojemnou scénou) najednou vzpomněl na ten článek – „když provaz tak provaziště“ – a podíval jsem se nahoru do zaprášených útrob Orfea. Tam by mě nikdo jen tak nenašel… jsem ale nakonec rád, že ten můj scénář ještě pořád píše Život a Deprese se jen marně pokouší něco šeptat z budky pro nápovědu. Nikdy jsem nepotřeboval nápovědu, mám rád improvizaci…

mljt