Ničevo

V kamionu do Hamburku jsem si přečetl dvě věci. První byl jeden případ ze Slavných francouzských procesů od Maxmiliana Jacty. Šlo o případ masového vraha ze začátku století s názvem Nebezpečná moc nad ženami. Vrah se jmenoval Landru, ale samozřejmě používal desítky pseudonymů (mezi jinými i Lucien Guillet). Jeho soudní spis měl 7000 stránek, bylo přizváno 273 svědkyní, žen, s kterými udržoval styk. Zavraždil 10 žen a jedno dítě. Jedna z jeho milenek prozradila kouzlo, jímž si ženy získával. „Bol roztomilý,“ četl jsem ve slovenštině, „večer ma často brával do Komickej opery. Život po jeho boku bol pôžitkom. Mal vždy rovnakú náladu, hovoril veľmi ticho, zdvorilo. Spal jako dieťa. Často som ho pozorovala, keď vystretý spal. Jeho spánok bol pokojný, dýchal pravidelne.“ Když se téhle milence vrátil z války její snoubenec, Landru trval na tom, aby se s ním setkala a rozmyslela si, zda mu nemá dát přednost. „Mladosť chce mladosť! Ak mu dáš prednosť, ostaneme priatelia; ak ma však napriek môjmu veku prijmeš, nechcem v tvojich očiach nikdy zazrieť tieň ľútosti.“ Svým obětem vždy koupil jednosměrný lístek z Paříže do jednoho ze svých venkovských sídel, sobě zpáteční. Mrtvoly zřejmě rozčtvrtil a spálil v kamnech. 25.února 1922 byl sťat gilotinou.

Druhá věc byla další jednoaktovka od Tennessee Williamse s názvem Podivný příběh jedné lásky.

Spoiler warning: Some plot details follow.

Jde o lásku muže a kočky. Nechápu, jak se dá režijně zpracovat ta kočka, neboť ve hře aktivně vystupuje. Bytná ubytuje nového nájemníka v pokoji, kde po bývalém ruském nájemníkovi zbyla kočka. Kočka se jmenuje Ničevo. Možná by se dala zahrát tak, že by nebyla, ale herci by se chovali, jako by byla. No vida, ještě ze mě úplně nevyprchala režisérská inspirace, to by přece nabízelo spoustu materiálu! Každopádně bytná očekává, že nový nájemník se chopí také sexuální výpomoci své nájemkyni, neboť osamocení lidé by si měli pomáhat. Nechápe, že ten drobný muž, Napoleonův stín, jak o něm prohlásí, chce být sám, a že mu k soužití stačí právě nově objevená společnice - kočka. Ale bytná se nedá odbýt. „Trápí vás prostě samota! Příroda říká – nebuď sám! Příroda říká – nebuď sám!“ To mi připomnělo Helenku z Kouře a repliku Mirka Čápa: „Ale já tady nejsem sám, já tady tak chlastám...“

Hra končí slovy bytné, která si sehnala nového nájemníka: „To jsou ale směšní milenci! Lidská troska a kočka, která se jmenuje Ničevo! Jsem ráda, že jsou pryč… Sbohem!“

Spoiler ends here.

Chybí mi kočka…

mljt