Tak se jmenuje jedna z aktovek Tennessee Williamse. Přišlo mi jich hned sedm v jedné knize, tak jsem včera dvě přečetl. Na naše prkna to není, ovšem místy jsou tam pěkné lyrické pasáže.
Spoiler warning: Some plot details follow.
Dopis lorda Byrona si nepřečtete, neboť ta dáma, jejíž babičce byl adresován, jej pouze z dálky ukazuje. V jejím malém bytě s ní žije ještě jedna stará dáma, z níž se nakonec vyklube právě ona majitelčina babička. A z Byrona dědeček. V Čechách by to málokdo pochopil, neboť děj je situován do kreolské čtvrti New Orleánsu na konci 19. století a je nutné znát anglo-americké souvislosti příběhu. Ovšem dalo by se to volně přepsat na místní poměry. Možná jednou. „Naše“ babička ovšem napsala Byronovi sonet, který stojí za přečtení a tak jej sem (s jednou nepatrnou změnou) přišpendluji.
Spoiler ends here.
Une saison enchantée! já dumala.s úsměvem stanul, jak jsem poznala,
v síti těch zlatých azurových dní!
Já postřehla jsem pozdě teprve,
že čas jak ty má lehkost tuláka,
jak snadno dotek luny říjnové
z letního poklidu tě vyláká!
Má láska není křídou vepsaná,
aby se z duše smyla slzami.
Nevíš, jak pustá je teď cesta má,
když dlouhé roky jsou jen zimami -
Můj život - intermezzo naděje!
Kde je můj básník? kde? kde je?
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat