Karlův most oslavil šest a půl století. Oslavili jsme to s Kubou návštěvou Prahy. Nejdříve jsme zašli na mamuty do Národního muzea a protože Kubu baví sbírat brouky a šutry, poprvé jsem si celkem podrobně prohlédl i ty nepřeberné a pro laika nevstřebatelné expozice s tisíci hornin a šestinohých členovců. Na výstavě o Madagaskaru jsem si připomněl letošní Kirwitzerovy dny, na kterých vystoupil i člen české expedice Lemuria Pavel Hošek s dvěma zajímavými přednáškami o tomto ostrově (a samozřejmě se podílel i na této výstavě). Pro Malgaše je například přirovnání k chameleonovi vyznamenáním, neboť značí, že se takový člověk umí dívat jedním okem do minulosti a druhým do budoucnosti. A Čecháček hned poznamená, že právě proto je dobré se z minulosti poučit, jak převlékat kabátek, aby se nám to pro budoucnost vyplatilo… Chci se omluvit správě Národního muzea a všem těm mecenášům Kašparem Maria Šternberkem počínaje, že jsem nezaplatil vstupné, ale chtěl jsem Kubovi dopřát Věstonickou venuši a mamuta a po všech těch výdajích za byt jsem před výplatou tak nějak nebyl úplně při penězích. A ještě k tomu ta fronta… Až objevím Metodějův hrob, daruji muzeu minimálně věrozvěstovu stehenní kost…
Po Jindřišské věži jsme se vydali do Holešovic na výstaviště a do Planetária. V Planetáriu jsem byl, věřte nevěřte, poprvé a sedě s Kubou sám v sále Cosmorama na programu S Jižním křížem nad hlavou, ocitl jsem se opravdu pod úplně cizím nebem a skoro snad na úplně jiné planetě. A zároveň jsem se ve vzpomínkách šplhal po schodech na lounskou gymnaziální observatoř, kde jsem lovil galaxie, hvězdokupy a mlhoviny Messierova katalogu a učil se rozeznávat naše severní souhvězdí… Jestli se někdy podívám k protinožcům, pak mě bude určitě bolet za krkem…
Pak už následovala návštěva oslavence – Karlova mostu. Ukázal jsem Kubovi čůrajícího Karla IV. a pak mu vysvětlil, co to ve skutečnosti v té ruce drží. Pak jsem se odhodlal poprvé navštívit Straroměstkou mosteckou věž a opravdu to stálo za to. Nejen, že Kuba našel na schodech dvě stovky a pět euro, čímž nám vydělal na cestu zpátky, na níž už jsme po zakoupení vstupenky neměli, ale hlavně je odtud opravdu krásný výhled.
V jediné místnosti cestou nahoru byl kromě výstavy o rekonstrukci soch na průčelí věže také stroj na výrobu pamětních medailónků – něco, co jsem viděl poprvé v Edinburghu a co jsem potom toužil zprovoznit po českých památkách. Ovšem pražská podoba tohoto samovýrobce suvenýrů je otřesně nevkusná a nikdy bych do ní své peníze nevhodil… a navíc se jí podařilo pohřbít můj turisticko-podnikatelský záměr ještě před jeho zrodem.
Procházkou jsme pak přešli most, na Malé Straně se občerstvili za nalezený peníz ve Všebaráčnické rychtě a přes opuštěné Hradčany upalovali na autobus. V něm jsme si četli Přístav volá, ale to už je jiná kapitola…
xxx
Po Jindřišské věži jsme se vydali do Holešovic na výstaviště a do Planetária. V Planetáriu jsem byl, věřte nevěřte, poprvé a sedě s Kubou sám v sále Cosmorama na programu S Jižním křížem nad hlavou, ocitl jsem se opravdu pod úplně cizím nebem a skoro snad na úplně jiné planetě. A zároveň jsem se ve vzpomínkách šplhal po schodech na lounskou gymnaziální observatoř, kde jsem lovil galaxie, hvězdokupy a mlhoviny Messierova katalogu a učil se rozeznávat naše severní souhvězdí… Jestli se někdy podívám k protinožcům, pak mě bude určitě bolet za krkem…
Pak už následovala návštěva oslavence – Karlova mostu. Ukázal jsem Kubovi čůrajícího Karla IV. a pak mu vysvětlil, co to ve skutečnosti v té ruce drží. Pak jsem se odhodlal poprvé navštívit Straroměstkou mosteckou věž a opravdu to stálo za to. Nejen, že Kuba našel na schodech dvě stovky a pět euro, čímž nám vydělal na cestu zpátky, na níž už jsme po zakoupení vstupenky neměli, ale hlavně je odtud opravdu krásný výhled.
V jediné místnosti cestou nahoru byl kromě výstavy o rekonstrukci soch na průčelí věže také stroj na výrobu pamětních medailónků – něco, co jsem viděl poprvé v Edinburghu a co jsem potom toužil zprovoznit po českých památkách. Ovšem pražská podoba tohoto samovýrobce suvenýrů je otřesně nevkusná a nikdy bych do ní své peníze nevhodil… a navíc se jí podařilo pohřbít můj turisticko-podnikatelský záměr ještě před jeho zrodem.
Procházkou jsme pak přešli most, na Malé Straně se občerstvili za nalezený peníz ve Všebaráčnické rychtě a přes opuštěné Hradčany upalovali na autobus. V něm jsme si četli Přístav volá, ale to už je jiná kapitola…
xxx
Žádné komentáře:
Okomentovat