První noc v novém bytě

Angličani říkají, že třikrát za rok se stěhovat je horší než vyhořet. Vyhořel jsem. Shořel jsem a teď se snažím vstát ze svého popela jako Fénix. Včerejší noc byla La Noche Triste, Cortéz během ní utekl z Tenochtitlánu. Taky jsem utekl jako zajíc a taky jsem prolil mnoho slz. Ale nebudu se vracet jako lev a prolévat nevinnou krev. Moje první noc v novém bytě byla smutná při pohledu dozadu, ale přežil jsem ji, dívám se dopředu a vidím něco krásného, na co už jsem málem zapomněl. Dnes jsem šel k zubaři kolem kostela, zrovna se připravovala zádušní mše za pana Šubrta, který tak krásně čítal za pulpitem. Když mi vrtali zub a řezali dáseň, v kostele zněla Ave Maria od Franze Schuberta. Něco odchází, něco přichází, něco bolí a něco blaží. Svět už jiný nebude. Těším se na další dny a další noci mého života a tenhle pocit je po dlouhé době něco nového. Tenhle soběpisník to pocítí a zažije okurkovou sezónu. Občas se ale ozvu, protože si vážím všech jeho (tedy svých) čtenářů, i když jsem je občas spíš otrávil než cokoli jiného. Z pátku na sobotu jsem si sáhnul na dno, už jsem se odrazil a jdu do sebe, držte mi palce.