Lasis či Onasis

Tak jsem nakonec objevil onu klasickou pohádku, která se ve staré dadštině ústně tradovala z generace na generaci, až jsem ji já osobně zapsal v podání posledního přeživšího Dada. Protože jsem pouhé reprodukční médium a poslední Dad mezitím stačil vyhynout, mám sám potíže s překladem. Ano, tájmä je jistě babička či ve starodadštině babizna (pokud dáme poslední hlásce výraz spíše do ö, jde už spíše o čarodějnici). Záhadné časové tájórä znamená zřejmě rok, ale stejně tak by mohlo znamenat měsíc či týden. Je pravděpodobné, že staří Dadové měřili čas pouze na dny a pro delší časové období měli jeden výraz podobně jako pro číslo deset a více (mátłatłí). Cémr je naprostou záhadou, ale zřejmě jde o nějakou dřevěnou věc, pravděpodobně jakoukoli. Ale co je možná nejpodstatnější pro celý příběh, je naprosto nesrozumitelné sloveso čikitajmrá, které jistě neznamená to samé, co kalášá, neboť staří Dadové by jistě použili kratší variantu. Zvláštní také je, že zájmeno r je zde použito výhradně jako "ona", kterýžto význam mohlo získat až v novodadštině, jelikož staří Dadové ženský rod neuznávali. Pokud se najde nějaký dadský Champollion či Hrozný, budu jenom rád. Slovník je zde, stručná mluvnice zde.

Lasis či Onasis trápongá` či trápongá` šumr. Onasis plká`: „Lasis, šumrá mr!“ Lasis šumrá` mr či kalášá` hijál. R kalášá` táj či kalášá` čiki pipi mátłatłí mr šumr takapuore este. Rr trápongá` táj este či čikitajmrá` tájmä. R plká`: „Hojä, ' ava hijál-strákong belonk ' belonk ll či tájórä ll bodrč cémr belonk '.“ Tájórä Lasis či Onasis bach bodrč cémr belonk tájmä, r šumrá` cémr belonk r či rr šítá` r fajroš mr. Ňahňiťi belonk rr ruk` mátłatłí tájórä.