Študákova přesnídávka

Rád vykrádám cizí fondy nápadů, zvláště když si o to někdo říká. A protože se někde už dlouho nic neděje, pokusím se parní stroj študáckého veselí uvést do chodu jednou epizodou ze Študáků a kantorů, která se mě už brzy bude týkat, neb jsem dneska od rána snědl jen jeden krajíček chleba s trochou jogurtu a teď si dám až zastupitelský obložený chlebíček:

Nelidští učitelé zhusta nedovolují žákům při vyučování ani posvačiti, takže tito jsou nuceni kradmo hrýzti za zády sousedovými chléb s máslem, ovoce a jiné pochutiny. Tím se vysvětluje překvapující věc, že totiž někdy i výborný žák, byv znenadání vyvolán, zarytě mlčí z toho jednoduchého důvodu, že není s to najednou spolknouti půlku vuřta, kterou má v ústech. To dokáží jen výjimečně nadaní umělci. Jsou ovšem i takoví mistři, kteří dovedou žvýkati podstatné sousto, aniž pohnou čelistmi, takže zpytavý zrak kantorův nezbadá v jejich obličeji žádný nápadný pohyb. Ostatní dítka doplácejí na to, že jejich rostoucí organismus vyžaduje častého přikrmování.

„Co to tam žmouláte, vy klacku nevychovaný,“ vykřikuje pohoršený prófa, přistihnuv děcko, ano požírá buchtu. Následuje zápis do třídní knihy, že „Kadečka Vilém ostentativně přežvykuje při výkladu o obležení Kartáginy Scipionem Africkým“.

Nehledě k tomu, že hladovění obležených Kartaginců sugestivně vznítilo u dítka touhu po zákusku, dlužno vysvětlení nevlídného stanoviska docentů ke krmení žactva hledati v neutěšených sociálních poměrech profesorstva. Je pravdě podobné, že pohled na žvýkajícího studenta vzbuzuje v hladovém docentu pocit závisti a fyzické nevrlosti.