Dnes sťali sv. Jana a mně náladu, jelikož chca nechca musel jsem po dvou měsících ráno do rachoty. Nicméně to, co kantora zajímá na začátku roku nejvíc, mě potěšilo. Ano, je to rozvrh. Sice mám v pondělí odpoledku, ale v pátek jen do půl dvanáctý. A splnil se mi sen, jelikož mám víc dějepisů než angličtin. Tak mám takové rozporuplné pocity.
Při kramaření v kabinetě jsem našel krabici, v níž byly některé poklady. Třeba přednáška o dadštině, která mi připomněla, že jsem jednou v tomto starobylém jazyce napsal pohádku, ale nemohu ji najít, tak asi budu muset napsat ještě jednu. Bude to již třetí dílo klasické dadské literatury a doufám, že to druhé se někde nalezne – psal jsem ho před lety na spolužáckou stránku 8.A Rudy Koblice, ovšem při rekonstrukci stránek zmizely všechny dokumenty. V té hromadě papírů jsem taky našel staré literární texty mého tatínka. Ten bude čumět.
Jako vždycky na začátku školního roku koukám, co je kde za soutěže pro studenty, a letos mě oslovila jedna, jíž bych se rád zúčastnil jako porotce z lidu, i když jak čtu podmínky soutěže, možná bych to zkusil i jako amatérský soutěžící. Jde o Kroměřížskou juniorskou koktejlovou soutěž. V osmé třídě jsem byl druhý v okresním kole chemické olympiády, přestože jsem si zapomněl plášť a oxid měďný. Ovšem po odstartování praktické části, která spočívala v tom, udělat z jmenovaného oxidu co nejvíce sloučenin a zapsat chemické reakce, jsem se ve vypůjčeném plášti jal míchat vypůjčený Cu2O se všemi látkami, co jsem jich jen za chemickým „barem“ ve zkumavkách našel. Kde to změnilo barvu, tam jsem začal psát chemickou reakci, kde ne, tam jsem začal nahřívat kahanem. A po hodině jsem měl nejvíc sloučenin ze všech a připadal jsem si mezi těmi, co si přinesli plášť a ještě jeden náhradní měli v brašně, jako Mendělejev. V teoretické časti jsem už tak dobrej nebyl, a tak to na postupové první místo nestačilo. Podobně bych byl jistě schopen uspět i v soutěži pro barmany. Kromě zápisného 500,-Kč tam nikde nečtu, že bych musel studovat hotelovku, tak tam asi zítra zavolám… Jen asi toho juniora neobhájím.
Sami vidíte, že školní rok se rozeběhl rychlostí, abych použil slova svého tatínka, blížící se rychlosti potrefeného pytláka Říhy na šoulačce v hraběcím revíru. Tak mi držte palce, ať ten nápor na nervy ustojím jako Slavie remízu s Ajaxem - tzn. že ještě líp. Hurá, Vlček ExSpalovač! (dopsáno po zápase)
Při kramaření v kabinetě jsem našel krabici, v níž byly některé poklady. Třeba přednáška o dadštině, která mi připomněla, že jsem jednou v tomto starobylém jazyce napsal pohádku, ale nemohu ji najít, tak asi budu muset napsat ještě jednu. Bude to již třetí dílo klasické dadské literatury a doufám, že to druhé se někde nalezne – psal jsem ho před lety na spolužáckou stránku 8.A Rudy Koblice, ovšem při rekonstrukci stránek zmizely všechny dokumenty. V té hromadě papírů jsem taky našel staré literární texty mého tatínka. Ten bude čumět.
Jako vždycky na začátku školního roku koukám, co je kde za soutěže pro studenty, a letos mě oslovila jedna, jíž bych se rád zúčastnil jako porotce z lidu, i když jak čtu podmínky soutěže, možná bych to zkusil i jako amatérský soutěžící. Jde o Kroměřížskou juniorskou koktejlovou soutěž. V osmé třídě jsem byl druhý v okresním kole chemické olympiády, přestože jsem si zapomněl plášť a oxid měďný. Ovšem po odstartování praktické části, která spočívala v tom, udělat z jmenovaného oxidu co nejvíce sloučenin a zapsat chemické reakce, jsem se ve vypůjčeném plášti jal míchat vypůjčený Cu2O se všemi látkami, co jsem jich jen za chemickým „barem“ ve zkumavkách našel. Kde to změnilo barvu, tam jsem začal psát chemickou reakci, kde ne, tam jsem začal nahřívat kahanem. A po hodině jsem měl nejvíc sloučenin ze všech a připadal jsem si mezi těmi, co si přinesli plášť a ještě jeden náhradní měli v brašně, jako Mendělejev. V teoretické časti jsem už tak dobrej nebyl, a tak to na postupové první místo nestačilo. Podobně bych byl jistě schopen uspět i v soutěži pro barmany. Kromě zápisného 500,-Kč tam nikde nečtu, že bych musel studovat hotelovku, tak tam asi zítra zavolám… Jen asi toho juniora neobhájím.
Sami vidíte, že školní rok se rozeběhl rychlostí, abych použil slova svého tatínka, blížící se rychlosti potrefeného pytláka Říhy na šoulačce v hraběcím revíru. Tak mi držte palce, ať ten nápor na nervy ustojím jako Slavie remízu s Ajaxem - tzn. že ještě líp. Hurá, Vlček ExSpalovač! (dopsáno po zápase)
Žádné komentáře:
Okomentovat