Tolstoj - tragedie sexuální

Maminka mi včera říkala, že už jsem starej, protože na soběpisníku vzpomínám na mládí. Něco na tom bude. Dneska jsem v tom harampádí našel svoji „SOČku“ na téma Kreutzerova sonáta Lva Nikolajeviče Tolstého. Vlastně to bylo dědictví po mamince, která měla na toto téma rozpracovanou diplomku, ale představte si, že po roce 1968 byly Tolstého povídky z pozdního života na indexu, a tak musela na poslední chvíli zpracovat tvorbu tohoto ruského klasika pro děti. No a já tenkrát doma vyhrabal ten maminčin koncept a postavil na něm novou studii. Byla to vlastně sexuologická práce z konce 19. století, a tak není divu, že jsem pak zůstal ještě dlouho zakrnělý a své sexuální revoluce jsem se dočkal až na vysoké škole. A podle metru své středoškolské odborné činnosti teď sklízím její ovoce a můžu být rád, že jsem nezavraždil sebe nebo někoho jiného. Když jsem si v Praze udělal radost tím, že jsem u Pražského Jezulátka objevil první český překlad této povídky, vydaný v roce 1890 (originál byl dopsán v srpnu 1889) jako první svazek Vzdělávací bibliotéky Časopisu českého studentstva, musím přiznat, že jsem knihu radši ani neotevřel, ke koupi mi stačila ta krásná kožená vazba, předsádka a titulní strana. Až teď.