Svůdný Lope

Svůdná Fenisa v překladu Lumíra Čivrného je zase něco, po čem jsem dlouho toužil. Navenek má sice už pověst divadla historických kusů a ta pověst se stává leckomu nepříjemnou, a tak si v nich jistě zaslouží přestávku, ovšem do budoucna bych se téhle hry rozhodně nevzdával.

Na začátku se válí Albino na pláži a líbá stopy svůdné Fenisy, která ho nechce. A sluha Camilo k němu dí:

Že trýzeň hledá a že ji též mívá
ten, jehož lásku probudila dáma,
taková věc se stává odjakživa.
Však takovou milovat, jež je známá
tím, že je všech a přitom ničí
– byť nepopírám, že je krása sama –
to mám za hloupost, která zrovna křičí.
Žena má být j-e-d-n-o-m-u zdrojem muky,
ne jako zde, mít mužských celé pluky.
Vždyť by jich míň stačilo na armádu,
s níž Alexandr půlku světa zničil.
U ní je galán vpředu, galán vzadu,
jednoho pouští, druhého zas poutá,
pěších má roty, jezdců kavalkádu.
Jiná by hanbou nevylezla z kouta;
i k němé tváři smíš být méně strohý:
slepiček je jen kopa na kohouta
a jestli daněk prokazuje vlohy
žít jediný mezi sto samičkami,
ušetřme jej narážek na parohy.
Albano, střez se takovéto dámy,
a kapsu na klíč! Kdo ji odemyká,
ten jak by tančil na kraji lví jámy.

...