Z Jizvy

Nad nastudováním této hry o 50. letech a jejích charakterech už nepřemýšlím – hledám už totiž vhodné herce a herečky. Včera jsem si ovšem pořídil Josefa Topola a Ludvíka Kunderu, tak jsem zvědav, jestli je na obzoru ještě nějaká konkurence. V dalším výtažku ze hry slovesnkého autora Petera Karvaše přináším vhled do vztahu rozhlasového reportéra a dcery uznávaného vědce (a matky Magdy).

Gitka: Proč neděláš něco, při čem bych ti držela palec? To bych ale musela vědět, co vlastně chceš dělat.
Oto: Ta nuda, děvče, všechno vědět. Život se nedá objednat podle jídelního lístku.
…
Gitka: Oto… Copak nikdy nedostaneš rozum…?! Proč mě trápíš?
Oto: Mám kolem tebe poletovat jako každej? Měla bys mě za chvíli plný zuby.
Gitka: Mám tě plný zuby! Mám! Proč jsi sem chodil? Nechci tě ani vidět!
…
Oto: Čeho se bojíš? Vždyť otec o nás všechno ví…
Gitka: Co ví? Sama nic nevím… A tak hrozně bych chtěla, aby to bylo, jak si to naši představují…
Oto (pomalu): A co si představují? Že mě máš… ráda?
Gitka: Až bůh chrání, jako blázen, navždycky… A ty mě zrovna tak.
Oto: A je to jinak – Gitko?

O tři roky později:

Magda: Všechno pochopit znamená všechno odpustit.
Gitka: Houbec! Všechno odpustit znamená pochopit jenom půlku. Tu pro blbečky.
Magda (vzrušeně): Gitko, nemáš právo – –
Gitka: A to je zas fakt. Jak je řeč o právu, jsem němá jako hrob.
Magda: Já to tak nemyslela. –
Gitka: Jen to tak mysli. Klidně. Vzala sis Otu, tak buď zticha. Shořela jsi jak papír! Ze všech tvých snů zbylo jen dvacet nůžtiček na manikýru…

...