Kde hrob je náš?

Neruda byl opravdu triviální, a tak přitvrdíme. Tentokrát nejde o tak známou osobnost. Autorem je mladočeský poslanec a žurnalista (1843 – 1917), v letech 1868–70 vězněný, který se o dvacet let později zasloužil o vydání Vybraného díla Karla Havlíčka Borovského.

Kde hrob je náš, kde hrob je náš?
Nade Prahou bouře divá,
tyran jásá, den umdlívá,
zvony znějí na poplach,
na sta reků klesá v prach,
krví rdí se Hora Bílá
[:hora hrůzy, hřbitov náš!:]

Kdo mstitel náš, kdo mstitel náš?
Onen hrom, jenž věky láme,
onen duch, jejž v sobě máme,
jenž nás učil dvě stě let
vrahů muka přetrpět,
ten nám k činu meče skuje,
[:vytrvalost přijde včas!:]

Kdy přijde čas, kdy přijde čas?
Rány posud nezhojené,
zraky dosud rozpálené,
dlouho-li má ještě vrah
našich otců prznit prach?
Nuže bratři, k mečům pěstě,
[:již přichází pomsty čas!:]