Přečetl jsem si hezký text o papouškovi Alexovi, který nedávno zemřel, stár téměř jako já. Měl prý rozum jako pětileté dítě a citově na tom byl jako dvouletý capart. Uměl 150 slov, ale nepapouškoval je, on jim opravdu rozuměl. Vždycky, když splnil nějaký úkol, řekl si o odměnu (jinak by ji nedostal). Uměl se omluvit, když se spletl, a poprosit o propuštění, když byl unavený. Musím říct, že bych občas radši komunikoval s nějakým takovým Alexem než s těmi, co jsem nucen. Už jsem tady jednou možná prozradil, že v jedné mé povídce chci obsadit papouška do hlavní role, a Alex mě zase posunul dál v mých fantastických úvahách. Musím se ale přiznat, že patřím spíš ke skeptikům, kteří si myslí, že to papouškum jako lidem nemyslí...
A dvě nejlepší perličky nakonec. Když Alex viděl poprvé v životě jablko, ochutnal a řekl: bannery (protože mělo dužninu jako banán a barvu a tvar jako třešeň – cherry). A uměl počítat líp než Baldrick (tohle stojí za to si pustit celé, text je tady; kdyby Černou zmiji začali zase dávat, koupím si kvůli tomu snad i televizi).
A dvě nejlepší perličky nakonec. Když Alex viděl poprvé v životě jablko, ochutnal a řekl: bannery (protože mělo dužninu jako banán a barvu a tvar jako třešeň – cherry). A uměl počítat líp než Baldrick (tohle stojí za to si pustit celé, text je tady; kdyby Černou zmiji začali zase dávat, koupím si kvůli tomu snad i televizi).
Žádné komentáře:
Okomentovat