Když jsme byli na univerzitě, tak jsme s Milanem Z. dělali neuvěřitelný věci a mezi jednu z nich patřil i slovníkový překlad básně Thomase Stearnse Eliota Wasteland, snad se nikde nezachoval. Chtěli jsme se tenkrát vysmát Eliotovu komplikovanému verši a pozérsky ostentativní erudici (jak hezky české). Všechno jsem si to dnes připomněl, když jsem chtěl přeložit jednu básničku, v níž mě zaujalo v jednom verši jméno Sir Philip Sidney, s nímž by se chtěl Eliot sejít v nebi, a jenž mi jednou jedno nebe daroval a pak zase vzal. Ne, na Eliota nemám, sice jsem jeho verš v prvních dvou strofách ještě zkrášlil dokonalejším rýmem, ale ty další už se prostě přeložit nedají. Ale když už jsem se s tím dělal, tak mi jistě odpustíte a uděláte mi radost, že si aspoň těch osm řádků přečtete. Názvem si nejsem vůbec jistý (jako u Eliota vlastně téměř ničím), ale líbí se mi tak, jak je v titulu. Odvahu!
(originál zde)En l'an trentiesme de mon aage
Que toutes mes hontes j'ay beues ...*
Zasedla Linduška do křesla zpříma
tak, abych seděl bezmála vedle ní;
staré pohlednice s památkami Říma
ležely na stole hned vedle pletení.
Daguerrotypie a portréty čísi,
snad její dědeček a různí bratranci
zažloutlí na stěně u krbu visí
a s nimi obrázek Vyzvání k tanci.
*V třicátém roce svého žití
bylo mi hanbu na dno píti…
(Fr. Villon, přel. Otokar Fischer)
...
Žádné komentáře:
Okomentovat