Někde jsem se dočetl, že jde o poslední spisek Friedricha Nietzcheho před tím, než se zbláznil. Řekl bych spíš, že není zdaleka první po té, co se zbláznil. Pravda, když jsem v mládí četl Antikrista s vážnou tváří, stal se kořením přimíchaným do mé křestní vody, nabírané později naběračkou z Chestertonovy Ortodoxie.
Přistoupil jsem tedy nyní k jeho spisu Ecce Homo ne jako k pokusu o autobiografii, ale jako k pokusu o humoresku. Filosofie paličkou na maso. V kapitole Proč jsem tak chytrý? uvádí Nietzsche jako hlavní důvod, že se od dětství nikdy nezamyslel nad existencí Boha a tedy neztrácel čas, který mohl plně věnovat otázce důležitější, otázce výživy. A pak se dává do radikální obrany abstinence (voda versus křesťansky ubohé víno) a správného trávení. „Je třeba znát velikost svého žaludku.“
Kdo má žaludek dost velký i pro takové sousto jakým je s každou novou stránkou stále více vtipkující Nietzsche, nelze než knihu doporučit. Ovšem znám i pár lidí, kteří svůj žaludek neodhadli a z Nietzscheho humoresek udělali pravou filosofii. I pro ty tady mám následující „polévku před jídlem (zvanou ještě v benátských kuchařských knihách 16. století alla tedesca)“ před „vyvařenými masy, maštěnou a moučnou zeleninou“ a „moučníkem, který se zvrhl v těžítko“:
Zarathustra – dal jsem jím lidstvu největší dar, kterého se mu podnes dostalo… Něco takového dojde jen k nejvyvolenějším; zde být posluchačem, je výsada, jíž není rovno; nikomu není dáno na vůli, aby měl uši pro Zarathustru… porozuměti šesti větám z něho, to jest: prožít je, povznáší na vyšší stupeň smrtelníků, nežli by mohl dosíci „moderní“ člověk…
Udělal jsem ze své vůle ke zdraví, k životu, svou filosofii…
Zdařilý člověk našim smyslům lahodí… jemu chutná jen, co mu prospívá; jeho záliba, jeho chuť přestávají, překročí-li se míra prospěšnosti… co ho nezabije, to ho posílí… vždycky je ve své společnosti, ať se stýká s knihami, lidmi nebo krajinami… umí zapomínat… má dosti síly, aby mu všechno prospěti musilo…
Bůh, který by přišel na zemi, nesměl by ani nic jiného činiti, nežli křivdu – božské by bylo teprve vzít na sebe nikoli trest, nýbrž vinu…
Buddha… jeho náboženství, které by bylo lépe nazvat hygienou, aby nebylo směšováno s tak ubohými věcmi, jako je křesťanství…
… moje humanita není v tom, abych spolucítil, jako člověk jest, nýbrž v tom, abych vydržel, že ho spolucítím… moje humanita je neustálé sebepřemáhání…
Nemám snad ve zvyku, abych četl mnoho a mnohé: z čítárny mám zrovna nemoc. Nemám také ve zvyku mnoho a mnohé milovat…
Pascal (jehož miluji) – nejpoučenější oběť křesťanství…
Stendhal mi vzal nejlepší atheistický vtip, jejž bych právě já mohl udělat: „boha omlouvá jediné to, že neexistuje“…
Neznám četby, která by srdce více drásala, nežli Shakespeare: co asi člověk vyslyšel, aby tolik potřeboval být šaškem…
Jsem antiosel par excellence a tím světodějný netvor…
A teď něco pro Hitlera:
… moji předkové byli polští šlechtici…
… mám ruský fatalismus, onen fatalismus beze vzpoury, s nímž se ruský voják, zlomený tvrdostí válečného tažení, na konec položí do sněhu…
… udělá z genia něco prostředního, něco „německého“…
… věřím jen ve francouzské vzdělání, a považuji za nedorozumění všechno, co se jinak v Evropě nazývá „vzděláním“, nemluvě o vzdělání německém…
Kam až dosáhne Německo, kazí kulturu…
Němci jsou neschopni i jen pojmu velikosti…
Napřed dvě století psychologické a artistické kázně, páni Germáni!... Ale to se nedohoní!
Nikdy nepřipustím, že by Němec mohl vědět, co je hudba…
Německy myslit, německy cítit… všechno dokážu, ale tohle je nad mé síly…
Přistoupil jsem tedy nyní k jeho spisu Ecce Homo ne jako k pokusu o autobiografii, ale jako k pokusu o humoresku. Filosofie paličkou na maso. V kapitole Proč jsem tak chytrý? uvádí Nietzsche jako hlavní důvod, že se od dětství nikdy nezamyslel nad existencí Boha a tedy neztrácel čas, který mohl plně věnovat otázce důležitější, otázce výživy. A pak se dává do radikální obrany abstinence (voda versus křesťansky ubohé víno) a správného trávení. „Je třeba znát velikost svého žaludku.“
Kdo má žaludek dost velký i pro takové sousto jakým je s každou novou stránkou stále více vtipkující Nietzsche, nelze než knihu doporučit. Ovšem znám i pár lidí, kteří svůj žaludek neodhadli a z Nietzscheho humoresek udělali pravou filosofii. I pro ty tady mám následující „polévku před jídlem (zvanou ještě v benátských kuchařských knihách 16. století alla tedesca)“ před „vyvařenými masy, maštěnou a moučnou zeleninou“ a „moučníkem, který se zvrhl v těžítko“:
Zarathustra – dal jsem jím lidstvu největší dar, kterého se mu podnes dostalo… Něco takového dojde jen k nejvyvolenějším; zde být posluchačem, je výsada, jíž není rovno; nikomu není dáno na vůli, aby měl uši pro Zarathustru… porozuměti šesti větám z něho, to jest: prožít je, povznáší na vyšší stupeň smrtelníků, nežli by mohl dosíci „moderní“ člověk…
Udělal jsem ze své vůle ke zdraví, k životu, svou filosofii…
Zdařilý člověk našim smyslům lahodí… jemu chutná jen, co mu prospívá; jeho záliba, jeho chuť přestávají, překročí-li se míra prospěšnosti… co ho nezabije, to ho posílí… vždycky je ve své společnosti, ať se stýká s knihami, lidmi nebo krajinami… umí zapomínat… má dosti síly, aby mu všechno prospěti musilo…
Bůh, který by přišel na zemi, nesměl by ani nic jiného činiti, nežli křivdu – božské by bylo teprve vzít na sebe nikoli trest, nýbrž vinu…
Buddha… jeho náboženství, které by bylo lépe nazvat hygienou, aby nebylo směšováno s tak ubohými věcmi, jako je křesťanství…
… moje humanita není v tom, abych spolucítil, jako člověk jest, nýbrž v tom, abych vydržel, že ho spolucítím… moje humanita je neustálé sebepřemáhání…
Nemám snad ve zvyku, abych četl mnoho a mnohé: z čítárny mám zrovna nemoc. Nemám také ve zvyku mnoho a mnohé milovat…
Pascal (jehož miluji) – nejpoučenější oběť křesťanství…
Stendhal mi vzal nejlepší atheistický vtip, jejž bych právě já mohl udělat: „boha omlouvá jediné to, že neexistuje“…
Neznám četby, která by srdce více drásala, nežli Shakespeare: co asi člověk vyslyšel, aby tolik potřeboval být šaškem…
Jsem antiosel par excellence a tím světodějný netvor…
A teď něco pro Hitlera:
… moji předkové byli polští šlechtici…
… mám ruský fatalismus, onen fatalismus beze vzpoury, s nímž se ruský voják, zlomený tvrdostí válečného tažení, na konec položí do sněhu…
… udělá z genia něco prostředního, něco „německého“…
… věřím jen ve francouzské vzdělání, a považuji za nedorozumění všechno, co se jinak v Evropě nazývá „vzděláním“, nemluvě o vzdělání německém…
Kam až dosáhne Německo, kazí kulturu…
Němci jsou neschopni i jen pojmu velikosti…
Napřed dvě století psychologické a artistické kázně, páni Germáni!... Ale to se nedohoní!
Nikdy nepřipustím, že by Němec mohl vědět, co je hudba…
Německy myslit, německy cítit… všechno dokážu, ale tohle je nad mé síly…
Žádné komentáře:
Okomentovat