Řeknu hned zkraje, že zřejmě ani jedno, že spíš jehňátko čili beránek. A teď tedy o co jde.
Probíral jsem se nedávno básněmi Roberta Burnse v překladu Josefa Václava Sládka, kde vždy pod českým názvem byl drobným písmem zmíněný i název v originále. Sládek byl spoután formou, jelikož se držel skotského nápěvu. Zarazilo mě ale, když jsem pod názvem Má beruška četl „My Hoggie“. Vždyť hog je prase či kanec! Že by se ve skotském dialektu takhle posunul význam? Pak jsem zjistil, že hoggie může znamenat kromě prasete i beránka, ale rozhodl jsem se, že se pokusím udělat nový překlad, který věnuji Cecilce z klášterní zahrady. Nedržel jsem se už tolik formy, není to tedy písňový překlad jako u Sládka, ale překlad volně básnický (užil jsem střídavý rým místo původního přerývaného rýmu), nicméně obsahově jsem se snažil nebýt nevěrný. Zde uvádím pro srovnání originál, Sládkův překlad a pak ten můj, před nímž ovšem musíte vypadnout z rytmu…
My Hoggie
What will I do gin my Hoggie die?
My joy, my pride, my Hoggie!
My only beast, I had nae mae,
And vow but I was vogie!
The lee-lang night we watch'd the fauld,
Me and my faithfu' doggie;
We heard nocht but the roaring linn,
Amang the braes sae scroggie.
But the houlet cry'd frau the castle wa',
The blitter frae the boggie;
The tod reply'd upon the hill,
I trembled for my Hoggie.
When day did daw, and cocks did craw,
The morning it was foggie;
An unco tyke, lap o'er the dyke,
And maist has kill'd my Hoggie!
Má beruška
Co počnu si, ach, přijdu-li
o berušku, svou beru,
své potěšení jediné,
já byl naň pyšným věru.
My celou noc ji hlídali,
já a můj psík, mou beru,
a slyšeli jen hučet slap
tam v stráních na severu.
Sejc kvílel ve zdi hradové,
a žáby na jezeru,
tmou lišák skolil na vrchu,
já chvěl se o svou beru!
Když svítal den a probuzen
se kohout ozval v šeru,
zlý hafan skočil přes hradbu
a pokousal mou beru.
Má svině
Cecilce
Co počnu si, až chcípne mi má svině,
má radost jediná, jediná má pýcha,
nemám už jiného tvora na pastvině,
jehož bych tak rád vídal, tak rád slýchal!
Celou noc střežili jsme její svinský žlab,
já a můj věrný bernardýn,
a slyšeli jsme jen, jak zurčí vodopád
ze stráně temným úskalím.
Houkala sova v hustém boru,
sluka se ozývala v rašelině,
ryšavý lišák se mihnul na obzoru
a já se třásl o osud své svině.
Když ráno kohouti hlásili rozednění,
na trávě lpělo čerstvé jíní;
tu strašný vlkodlak přeskočil ohrazení
a téměř zardousil mou drahou svini.
Probíral jsem se nedávno básněmi Roberta Burnse v překladu Josefa Václava Sládka, kde vždy pod českým názvem byl drobným písmem zmíněný i název v originále. Sládek byl spoután formou, jelikož se držel skotského nápěvu. Zarazilo mě ale, když jsem pod názvem Má beruška četl „My Hoggie“. Vždyť hog je prase či kanec! Že by se ve skotském dialektu takhle posunul význam? Pak jsem zjistil, že hoggie může znamenat kromě prasete i beránka, ale rozhodl jsem se, že se pokusím udělat nový překlad, který věnuji Cecilce z klášterní zahrady. Nedržel jsem se už tolik formy, není to tedy písňový překlad jako u Sládka, ale překlad volně básnický (užil jsem střídavý rým místo původního přerývaného rýmu), nicméně obsahově jsem se snažil nebýt nevěrný. Zde uvádím pro srovnání originál, Sládkův překlad a pak ten můj, před nímž ovšem musíte vypadnout z rytmu…
My Hoggie
What will I do gin my Hoggie die?
My joy, my pride, my Hoggie!
My only beast, I had nae mae,
And vow but I was vogie!
The lee-lang night we watch'd the fauld,
Me and my faithfu' doggie;
We heard nocht but the roaring linn,
Amang the braes sae scroggie.
But the houlet cry'd frau the castle wa',
The blitter frae the boggie;
The tod reply'd upon the hill,
I trembled for my Hoggie.
When day did daw, and cocks did craw,
The morning it was foggie;
An unco tyke, lap o'er the dyke,
And maist has kill'd my Hoggie!
Má beruška
Co počnu si, ach, přijdu-li
o berušku, svou beru,
své potěšení jediné,
já byl naň pyšným věru.
My celou noc ji hlídali,
já a můj psík, mou beru,
a slyšeli jen hučet slap
tam v stráních na severu.
Sejc kvílel ve zdi hradové,
a žáby na jezeru,
tmou lišák skolil na vrchu,
já chvěl se o svou beru!
Když svítal den a probuzen
se kohout ozval v šeru,
zlý hafan skočil přes hradbu
a pokousal mou beru.
Má svině
Cecilce
Co počnu si, až chcípne mi má svině,
má radost jediná, jediná má pýcha,
nemám už jiného tvora na pastvině,
jehož bych tak rád vídal, tak rád slýchal!
Celou noc střežili jsme její svinský žlab,
já a můj věrný bernardýn,
a slyšeli jsme jen, jak zurčí vodopád
ze stráně temným úskalím.
Houkala sova v hustém boru,
sluka se ozývala v rašelině,
ryšavý lišák se mihnul na obzoru
a já se třásl o osud své svině.
Když ráno kohouti hlásili rozednění,
na trávě lpělo čerstvé jíní;
tu strašný vlkodlak přeskočil ohrazení
a téměř zardousil mou drahou svini.
Žádné komentáře:
Okomentovat