19. října 2007

Míjející, nikoli minulá...

Začetl jsem se v noci do Modré, nikoli zelené planety a ač je spíchnutá horkou jehlou (ono to v tom tempu prezidentování ani jinak nejde; a v knize je to přiznané), v mnoha ohledech kniha donutí k zamyšlení. Hlavní filosofická báze této brožury je, že „neexistuje žádný předem daný optimální stav světa, který máme povinnost chránit“, protože „celé dějiny naší planety… jsou předmětem permanentního procesu změn“. Klaus cituje z článku Karla Kříže:

„Kdo je zodpovědný za zmizení ledovců ze Šumavy a Krkonoš? Lid popelnicových polí?“

Protože tohle období jsem nedávno probíral v prvních ročnících, tak bych asi měl namítnout, že za konec würmského glaciálu pravděpodobně může hromadný odchyt mamutů na Věstonicku… Lid popelnicových polí je zodpovědný spíše za vyhubení 80% suchozemských plžů na našem území.

Dnes jsem na podobný problém narazil při probírání stavu objektů mého budoucího povolání, kde se často budu potýkat s památkáři. Tito jistě erudovaní pánové si myslí, že historie se zastavila v určitém bodě (pokaždé trochu jiném), který je potřeba chránit a nedopustit změnu, aby lidé věděli, jak to v onom bodě v historii vypadalo. Není to ale špatné pojetí historie? Barokní zahradu v Českém Krumlově prý „hyzdí“ moderní otáčivé hlediště. Ale nehyzdí náhodou barokní zahrada renesanční zámek. A není barevný renesanční zámek náhodou příliš „komerční“ kulisou gotického kostela sv. Víta v podhradí? Josef Mocker očistil Karlštejn od baroka tak, že zmršil i původní gotiku, ale koukat se na to dá, tak památkáři mlčí. Na chobotnici na Letné se koukat nedá, ovšem jsou to Future Systems a jestli se to většině těch, co o tom rozhodují, bude líbit, tak s tím nikdo nic nenadělá (ani památkáři), a budeme se na to koukat všichni. Mnohá rozhodnutí nejdou vzít zpátky, to se vidí i na té naší maloměstské scéně. Pořád platí, dvakrát měř, jednou řež. Ale platí i to, že i dvakrát změřené nemusí být pravdivé, přestože je to zanesené do tisíce tabulek, píše se o tom i v učebnicích a maturanti to už léta opakují.

4 komentáře:

Pavel řekl(a)...

Vždycky když slyším o Kaplického knihovně, tak si vzpomenu na Eiffelovu věž. Taky všichni říkali, že ocelová konstrukce uprostřed Paříže bude vypadat hrozně. A dneska, když se řekne Paříž....
A další věc, ač Klause nemusím, tak souhlasím s jeho názorem. Myslím, že do měnícího se počasí zasahujeme jen málo, jestli vůbec. Počasí se prostě mění a vždycky měnilo.

J-Lo řekl(a)...

Jo, taky jsem si vzpomněl na Eiffelovku, ale měřím svýma očima a ne očima svých vnuků, takže nepředstírám, že se mi něco líbí, když jsem omezenej svým estetickým cítěním:) Možná by se mi před sto dvaceti lety ta kovová konstrukce na Martově poli taky nelíbila jako se nelíbila Guy de Maupassantovi, který v ní pak každý den obědval, protože to bylo jediné místo, odkud nebyla vidět - asi jako je Kadaň nejkrásnější ze střechy Zeleňáku:) Jestli chobotnici nakonec postavěj tam, kde byla plánovaná, tak asi taky často poobědvám v knihovnickém bufetu;) Pravda, žižkovská televizní věž se mi taky nelíbí a ještě jsem tam na párek nezaskočil, ale to bude spíš závratí... Jinak aby jsem to uvedl na pravou míru, nejsem nějakým zarytým protivníkem moderních budov a nepůjdu se vázat k lešení a bránit stavbě vlastním tělem, beru věci tak, jak přicházejí a jak si je jednotlivci prosadí... a na druhou stranu zase nebudu nadávat, když si je neprosadí a kdybych já byl někde v rozhodovacím orgánu, byl bych jako jeho nepatrný článek proti.

martin řekl(a)...

Mozna neexistuje ani zadny predem dany idealni stav organismu vaclava klause, tak muze misto praporu povesit trenyrky a zaplachtit si z hradcana, nevyjde to v logice trzni ekonomiky v prudky narust hodnoty jeho osoby?

J-Lo řekl(a)...

Pokud vím nad Hradčanama už viselo něco jiného než jen prapor, tak trochu stejně samolibého jako trenýrky, ale na rozdíl od nich to i v noci svítilo:-)