Protože rád hledám paralely mezi různými druhy umění, sáhl jsem dnes odpoledne po Samomluvách (jakýsi předchůdce soběpisníku) Odilona Redona, francouzského symbolisty. Čekal jsem na návštěvu, které jsem se nedočkal, a protože jsem čekal dlouho, přečetl jsem skoro polovinu knížky. V neděli jsem se zase trochu obul do literárních vědců, trochu nechtěně a trochu ze zvyku, a ono se jich pár, patrně z týchž důvodů, ozvalo. Vody utichly a jsem zvědav, jestli se pár dalších vlnek vzedme po těchto poznámkách o výtvarném umění:
Neobracím se tu k metafyzickým duchům, neobracím se ani k pedagogům, poněvadž jejich zraky nejsou upřeny trvale na krásy přírody; zvykli si na jiný způsob nazírání, a proto jsou jim příliš vzdálené představy tvořící přechod nebo pojítko mezi smyslovými pocity a myšlenkami; zaměstnávají se příliš abstrakcemi, než aby mohli vnímat a plně vychutnávat půvaby umění, což vždycky předpokládá spojení duše s vnějšími, reálnými věcmi.
Hovořím k těm, kdo se neopírají o plané výklady a poslušně se podřizují skrytým, tajemným zákonům senzibility a srdce.
Nejlepší by bylo publikum, které nikdy nic nevidělo! Kdo se zajímá o umění a nemá k němu lásku, trpí neblahým zlozvykem – potřebuje analyzovat, a hromadí v paměti všechno, co vidí (hromadí tam toho mnoho a v dnešní době stále víc). Tento myšlenkový balast ho zbavuje svěží, tvořivé bezprostřednosti; není už s to svobodně vnímat, alespoň v Paříži, trvale je v napětí a plný obav, aby nebyl nějakým dojmem zaskočen; každý dojem chce mít jasný a rozumově zdůvodněný a vzápětí o něm patřičně hovoří, obvykle s lehkým oživením nebo i s úsměvem.
Můj přítel Stéphane Mallarmé, vedený vždycky svým krásně nezávislým cítěním, toužil po zrušení gymnázií neméně než po zrušení gilotiny.
Umělec se liší od milovníka umění pouze tím, že pociťuje bolest. Milovník umění hledá v umění jen požitek.
V pasáži věnované malířovu vztahu ke svému učiteli, Rodolphe Bresdinovi, a dalším duchům, kteří na něj měli vliv, mi hodně připomíná Vojtu Krause, když mluví o svém uměleckém učiteli Josefu Kokešovi (1906 – 1967). Moc se těším na vernisáž výstavy obrazů Josefa Kokeše, která proběhne na svátek patrona malířství sv. Lukáše, 18. října 2007 v 17hod. v Městském muzeu v Kadani.
Žádné komentáře:
Okomentovat