Protože jsem se také narodil do doby, kdy nic z toho, co bylo, už není, a všechno to, co bude, ještě není (i když už to pomalu přichází), začetl jsem se dnes odpoledne do Zpovědi dítěte svého věku Alfreda de Musseta (kterou vydal v roce, kdy Mácha vydal Máj) a moc se mi líbilo toto shrnutí napoleónské éry:
Tehdy v Evropě žil jediný muž: ostatek člověčenstva plnil si plíce vzduchem, který on dýchal. Francie dávala mu každoročně darem tři sta tisíc mladých lidí; on s úsměvem vzal tuto novou žílu, vytrženou ze srdce lidstva, a zkroutil ji v rukou, aby měl novou tětivu do svého luku; pak přiložil zas jeden z těch šípů, které prolétly světem a zapadly v údolíčku pustého ostrova, pro smuteční vrbou.
Tehdy v Evropě žil jediný muž: ostatek člověčenstva plnil si plíce vzduchem, který on dýchal. Francie dávala mu každoročně darem tři sta tisíc mladých lidí; on s úsměvem vzal tuto novou žílu, vytrženou ze srdce lidstva, a zkroutil ji v rukou, aby měl novou tětivu do svého luku; pak přiložil zas jeden z těch šípů, které prolétly světem a zapadly v údolíčku pustého ostrova, pro smuteční vrbou.
Žádné komentáře:
Okomentovat