Zdálo by se to možná drzé, že se tu pouštím do komentáře Mandragory, jak jsem ji měl možnost zhlédnout ve Švandově divadle na páteční generální zkoušce, vzhledem k tomu, že s Navenkem Mandragoru hrajeme jako amatéři a každým vystoupením si koledujeme o výprask kritiky, nicméně aspoň jednu poznámku utrousit chci.
Režisér Daniel Hrbek pojal hru spíše jako frašku než komedii (comedii eruditu), ovšem jako taková je dobře rozpohybovaná, i když se herci někdy válejí po zemi dost bezúčelně. Výkony herců (zejména Jaroslava Šmída jako Ligura, Martina Sitty jako Syra a Milana Kačmarčíka v hábitu frátera Timoteje) dohnaly obecenstvo včetně mě mnohdy k smíchu (ačkoli s horou masa, které si sedlo vedle mě, a v němž byl identifikován Alexej Piško, mj. organizátor Letních shakespearovských slavností to ani nehlo). Vytkl bych vlastně jen dvě věci, které už jaksi popotahovaly za jakousi pomyslnou tkanici u rolety dobrého vkusu… obě se týkají frátera Timoteje, jenž byl zahraný jako naprostý zhýralec, jenž se to nesnaží ničím skrýt (tuším, že je to v Mandragoře /snad dnešní/ úzus)… jenže: při přemlouvání Lukrécie k „malému hříšku“ na sebe neváhá vzít podobu karikovaného Krista a při scéně, kde má být maskovaný, aby jej nepoznal pan Mikula a posléze „jakoby“ Kallimach, přijde v převleku za kocoura v botách. Pravda, když několikrát přeběhli přes scénu pejsek s kočičkou, zaaplaudoval jsem, ale tyhle dva maškarní převleky považuju za úlet (zřejmě motivovaný honbou po inovaci), i když do frašky možná patří… problém je jen ten, že Machiavelli hru jak frašku nenapsal… Jinak jsem se ale hodinu a půl dobře bavil a hra jako celek mě nezklamala, aby si to někdo mylně nevysvětlil jako nějakou nepřiměřenou kritiku. Smíchov je tuším od slova „smích“ a svému jménu dostál.
Režisér Daniel Hrbek pojal hru spíše jako frašku než komedii (comedii eruditu), ovšem jako taková je dobře rozpohybovaná, i když se herci někdy válejí po zemi dost bezúčelně. Výkony herců (zejména Jaroslava Šmída jako Ligura, Martina Sitty jako Syra a Milana Kačmarčíka v hábitu frátera Timoteje) dohnaly obecenstvo včetně mě mnohdy k smíchu (ačkoli s horou masa, které si sedlo vedle mě, a v němž byl identifikován Alexej Piško, mj. organizátor Letních shakespearovských slavností to ani nehlo). Vytkl bych vlastně jen dvě věci, které už jaksi popotahovaly za jakousi pomyslnou tkanici u rolety dobrého vkusu… obě se týkají frátera Timoteje, jenž byl zahraný jako naprostý zhýralec, jenž se to nesnaží ničím skrýt (tuším, že je to v Mandragoře /snad dnešní/ úzus)… jenže: při přemlouvání Lukrécie k „malému hříšku“ na sebe neváhá vzít podobu karikovaného Krista a při scéně, kde má být maskovaný, aby jej nepoznal pan Mikula a posléze „jakoby“ Kallimach, přijde v převleku za kocoura v botách. Pravda, když několikrát přeběhli přes scénu pejsek s kočičkou, zaaplaudoval jsem, ale tyhle dva maškarní převleky považuju za úlet (zřejmě motivovaný honbou po inovaci), i když do frašky možná patří… problém je jen ten, že Machiavelli hru jak frašku nenapsal… Jinak jsem se ale hodinu a půl dobře bavil a hra jako celek mě nezklamala, aby si to někdo mylně nevysvětlil jako nějakou nepřiměřenou kritiku. Smíchov je tuším od slova „smích“ a svému jménu dostál.
Žádné komentáře:
Okomentovat