Občas se pouštím do zbytečných polemik na témata, o kterých moc nevím, jak je mi vytýkáno, přestože o nich nikdo moc neví a zároveň si každý může myslet, že kápnul na to pravé… Jmenovitě to jsou slova o slovech (literární věda) a (postmoderní) umění, a často jsou to polemiky nekonečné a ostré. O těch se totiž diskutuje nejlépe a dá se na nich pilovat eristická dialektika. A tak na ně nenadávám, jen se snažím mít na paměti slova Alfreda de Vigny:
Aristoteles, Abélard, svatý Bernard, Descartes, Leibnitz, Kant a všichni filosofové se navzájem vyvracejí a přebíjí. Kdežto Homér, Vergilius, Horatius, Shakespeare, Moliére, La Fontaine, Calderón, Lope de Vega se navzájem podporují a žijí věčné mládí plné znovu a znovu se rodících půvabů a stále obnovované svěžesti.
Aristoteles, Abélard, svatý Bernard, Descartes, Leibnitz, Kant a všichni filosofové se navzájem vyvracejí a přebíjí. Kdežto Homér, Vergilius, Horatius, Shakespeare, Moliére, La Fontaine, Calderón, Lope de Vega se navzájem podporují a žijí věčné mládí plné znovu a znovu se rodících půvabů a stále obnovované svěžesti.
Žádné komentáře:
Okomentovat