30. října 2007

Nebručím a nenechám se omýliti...

Četl jsem si v Josefu Čapkovi a našel jsem v něm radu na svůj neduh i poměrně dobrou sociologickou studii moderního umění. Cítím se teď mnohem mladší. Doufám, že mi to bude v architektonickém nebi uznáno jako polehčující okolnost, ač nejsme zasvěcencem.

Ovšemže obecenstvo, živel tvořivě neaktivní, nemůže s uměním držeti stejně rychlý krok; vždycky má v sobě obecenstvo jistou dávku konservativnosti. Proto nerado a neochotně přijímá nové formy v umění a říkává jim móda. Milé obecenstvo! Buď tedy ve věcech umění o něco pružnější a lehkomyslnější, o něco dobrodružnější. Zkus to! Co ti to udělá! Když móda, tedy móda, či ještě jinak řečeno, nová konvence. Přistupme na ni, hoďme sebou trochu, abychom viděli, co v ní vězí a jak se v ní budeme cítit! Nebručte, aby nám dali pokoj s novou módou a konvencí, když přitom až po krk vězíte v módě a konvenci staré. Snad vás to nové udělá trochu mladšími.

(Salónní kýč) produkuje se současně v nejmodernějších směrech a –ismech i v nejkonservativnější konvenci, špatné a jalové si dělá stejný nárok na pozornost, ba co víc, i na uznání, jako to dobré; takováto různorodá mohutnost ovšem nijak nenapomáhá orientaci. Jako produkující umělci se podle svých sklonů a schopností vřazují na nejrůznější stupně této chaotické současnosti, tak se umisťuje na jejích nejrůznějších stupních i obecenstvo. Žádná sdružující myšlenka či organisovaná soustava nestaví dnes umění do jednotící služebnosti, jak tomu bývalo za starých dob. Tak různé umění má své různé skupiny věřících, kýč jich má valné davy a s moderním uměním to vypadá tak, že má své zasvěcence. Pohříchu je to tak, že se za tohoto stavu věcí pořád ještě jeví něčím exklusivním, ba až jakoby esoterickým. I bývá mu vytýkáno, že prý je příliš l´art pour l´artistné. A skutečně je produkováno samoúčelně, bez ohledu na obecnější ohlas; ovšem nedejme se tu omýliti nadšenými pokřiky snobů, kteří ve své kulturní nestálosti a sterilnosti náruživě klesají do náruče všemu, co je právě nejnovější, ani švadrněním kulturních agentů, kteří se svou těkavou agilitou dělají důležitými v něčem, na čem nemají vlastní tvořivé zásluhy.

(oba citáty z článku Jak se má člověk dívat na moderní obraz)

Žádné komentáře: